155
« kdy: 09 Října 2022, 23:56:55 »
Milí rádcové,
prvního května jsem byl ve čtvrt na dvanáct v noci zastaven PaChy... tedy, sám jsem zabočil do boční uličky, abych zastavil a našel si v autě lahev s džusem, a hned za mnou tam zabočilo policejní auto, které jsem předtím neviděl, majáčky... Nejspíš si mysleli, že jsem je viděl a tak je asi podezřelé někam v ten moment zahybat – nevím.
Ach, nemohl jsem do toho jejich přístroje pořádně fouknout. To víte, covida člověk dostane, aniž by to tušil, a pak ten dech není, co bejval. Opravdu jsem se snažil – a musím říct, že cajti taky: nechali mne fouknout minimálně dvacetkrát! Mezitím přivolali jinou hlídku a ještě jinou, aby i oni předvedli svoje dragery a nechali mne fouknout do těch jejich. A pořád se nedařilo. Ach.
Prosím vás, můžu si z auta alespoň vyndat kozu? Ona se potřebuje vyvenčit, nažrat... Ne! Ani náhodou ji nevytahujte! Ještě tu někomu něco spase a my za to budeme moct, nebo uteče a budeme ji tu nahánět! Je tu jen obecní trávník a mám pevné lano, namítám. Ne. Chudák koza musela zůstat v autě, ještě aspoň půl hodiny, než přijela i druhá várka cejtů, kteří byli lidštější, tím se situace trochu uvolnila a naředila. Já se mezitím ze všech sil snažil nafoukat. Už, už, už to bude, vydržte! A zase nic.
Situace by byla docela zábavná a ona určitě i byla, až na jeden detail: spěchal jsem domů (a to byl i důvod, proč jsem vlastně jel už teď a ne třeba až za tři hodiny), protože žena mi volala, že doma rodí a že mne nutně potřebuje. A opravdu tomu tak bylo, se vší vážností. Termín měla sice až za měsíc, tak jsme to tuto noc ještě nepředpokládali, ale přišlo to. Žena už rodila třetí dítě, tak ty stavy zná. Bydlíme na vesnici, noc, žena za žádnou cenu nechtěla rodit ve spádové porodnici, ale v Roudnici, kam jezdila i na předporodní vyšetření a znala tam už všechny porodní asistentky, měl to být klidný, přirozený porod v malé nemocnici (nám mužům to možná moc neříká, ale když má žena strach z neznámého, porod se jí často zasekne a pak se musí popohnat medikamenty, se všemi negativními důsledky). V ten moment už by se smířila i s tím, že bude rodit ve spádovce, bolest se nedala vydržet, bolestí nemohla chvílema ani mluvit, ale máme doma taky děti 2 a 5 let – nemohla by je nechat doma samotné, na spádové porodnici prý také být nemohou, takže jediná možnost byla je vzbudit a posadit do sanitky a nechat odvézt na dětské oddělení mezi nemocné děti – hlavně ten dvouletý by řval hrůzou a panikou, že bude někde v cizím prostředí bez maminky – a z tohodle pocitu by se maminka rovněž neuvolnila, jak je na porod potřeba, a byl by z toho porodní horror. Náš plán byl, že děti naložíme do auta, zavezu ji do Roudnice a pak děti zavezu k mamce a snad stihnu u porodu asistovat. Nic z toho se ale nedá dělat, když vás zastavěj monocajti a nechtěj vás pustit.
Když jsem situaci, že opravdu a naléhavě spěchám, navíc, jak viděj, komunikuju zcela normálně a neviděj naprosto žádnou známku opilosti, monocajtům vyložil, ten první (byl z nich jedinej zavilej) vytočil číslo mojí ženy a začal jí sprostě nadávat, že tady má muže ožralu, kterej je tak nalitej, že ani nedokáže fouknout. Po pětiminutovým řvacím monologu ženě navrhl, ať si zavolá záchranku, když teda potřebuje rodit. A vlastně – zavolá jí tu záchranu sám, tím se alespoň ujistí, jestli žena nááhodou neblafuje (ta mu mezitím do telefonu brečela a zcela jistě to nehrála), navíc nebude mít výčitky, že nepomohl při porodu. Já vůl jsem si vzpomněl, že můžu nahrávat, až potom o tři hodiny pozdějš, na policajtárně.
Záchranku opravdu zavolal, takže asi o hodinu pozdějš u nás na vesnici bylo pozdvižení, na návsi blikají majáčky, žena brečí panikou a kontrakcema, děti brečej, protože se bojej, co se to děje, bojej se o maminku a bojej se o sebe; v sanitce přijel doktor, kterej u porodu nejspíš nikdy nebyl, půl hodiny strávil tím, že ženě měřil tep a podobný obřady, pak vyplňoval papíry... to už bylo na ženu moc a kontrakce opravdu ztratila, porod se zastavil. Vlastně to tak bylo dobře, v tomhle xindlu by se rodit opravdu nedalo - vyšel by z toho leda tak Císař. Jinej den potom porodila opravdu harmonicky a klidně.
Já v tenhle moment ale nevěděl, jak to dopadne, jen jsem věděl, že potřebuju jet co nejrychlejš za ženou. A místo toho jsem dejchal do trubičky zas a znova. A pak tam ty původní cajti zůstali i s kozou a ty nový policajty se mnou poslali na krev. Sejdeme se všichni na stanici, prej. Namítl jsem, že potřebuju po odběru co nejdřív odjet a tak na stanici ani nepotřebuju, nemám čas jim teď něco povídat do protokolu, cajtárna je 7 km od mého auta, koza se bude poklidně pást, přivázaná k ocelový trubce na trávníku. Ne, ne, kozu tam prej nechat nemůžou. Samozřejmě taky už volali na městapo, jestli by mi kozu třeba nemohli zabavit a dát do útulku, ale to prej nejde, protože jsem majitel a jsem u kozy, koza tedy není ztracená...
Tak jsme jeli na tu Bulovku. Tyhle nový cajti byli fakt docela fajn, říkali, že kdyby to bylo na nich, pustili by mne. A dali mi pralinkovač do ruky, ať si to po cestě zkouším, kolikrát chci, třeba se mi to jednou podaří...
Na Bulovce bylo dost drsný prostředí, evidentně jsou připravený na všemožný typy kriminálníků a opilců, paní doktorka vypadá, že má depresi a zapaluje před vchodem jednu cigaretu od druhý... pak mi velela chodit po čáře, dotknout se prstem nosu a podobně, všechno v normě, vzali si moč a krev a policajti mne odvezli na služebnu. Tam už na mne čekala (velká, rohatá) koza! Takže ji museli nějak vézt v tý jejich limuzíně – moc mne mrzí, že jsem to neviděl! Nechali mne tam snad hodinu čekat, než konečně zavnímali, že jim celou dobu říkám, že jim opravdu nic neřeknu, protože spěchám (jinak bych jim taky nic neřek, ale to jim nepotřebuju ujasňovat). Zavilec, co mne původně zastavil, sice požadoval, aby mi řidičák nevraceli (já v tu dobu ještě nečetl 30kmh (tedy sekci Alkohol; Rychlost, Parkování i Rozbité zadní sklo už jsem celkem úspěšně s byrokraty řešil, rovněž se mi podařilo zadupat útok veterinární správy a taky jejich hon na kanadskou občanku, která vlastní moje kozy) a nenapadlo by mne, jak zásadně ovlivní další měsíce, jestli jim ŘP po zastavení ukážu nebo ne!), ale jeho nadřízenej vypadal docela férově a řidičák mi dal do ruky – těch 7 km nějak ujdete, aspoň vystřízlivíte.
No, byly dvě ráno. Žena mi zrovna zavolala, že už kontrakce nemá, sanitka odjela a nemusím teda tak spěchat... ale stejně by bylo dobrý tam bejt a ideálně se i trochu vyspat, než mne ráno vzbuděj děti – s porodem nikdy nevíte, kdy se zase ohlásí. Kousíček mne i s kozou svezl řidič nočního busu (!), šest km mi nezbylo než jít pěšky. Střídal jsem běh a chůzi, koza spolupracovala, takže to šlo celkem rychle.
Při příchodu k autu už jsem byl dost ospalej a taky vystíhovanej z těch všech stresů, takže jsem se trochu bál, že tam na mne někde budou ty původní cajti zase čekat, ale prošel jsem kus ulice a nebyli tam, tak jsem odjel konečně domů a do postele :-)
Tohle bylo na prvního máje. Pak bylo ticho. 21.9. (za 4 a půl měsíce tedy) napsali na MHMP Rozkaz. 4 tisíce se dají vydržet, půl roku zákazu už míň, od nás se bez auta moc nikam dostat nedá, no ale hlavně nechci bejt ovce. Deset dní doručení, osm dní lhůta, dneska jsem podal Odpor. Pilně už nějakou dobu studuju zdejší fórum, jsem sice trochu roztřesený a nejistý, abych něco nepopletl či neprošvih, ale rád nad jejich nesmyslnou nulovou tolerancí i byro-faši přístupem vyhraju, už jen proto, že je potřeba nad nima v takovejchhle případech vyhrávat. Mám v úmyslu využít argumenty JKrauss222 (moc děkuju, že to sdílíte a vůbec že jste si našli všichni čas a píli tady nezjištně pomáhat!) a namíchat do toho i jiné argumenty třeba, hodit tam nějakou tu omluvenku a nějakou tu podjatost, budu si všímat číslování, samozřejmě podám odvolání. Rád bych jim nějak osolil ten psychický teror mé ženy v době, kdy to vypadalo, že rodí, na to žena nikdy nezapomene, ale nevím, jestli by to mělo naději na úspěch – spíš asi ne, ne?, protože zavoláním sanitky se „o ni postarali“ a to ostatní jsou spíš lidská hlediska a soucítění, nevím, jak bych si na to mohl stěžovat...
Budu rád, když budete bdít se mnou. Nechám na posouzení zkušenějších, zda to přesunout do kuchyně. Já tady možná nenapsal nic, co bych před nima tajil, za co by mne mohli dostat, ale vy máte praxi a víte, jak to chodí. Vlastně asi to bude lepší, to tam přesunout. Děkuju. Dám sem anonymizovanej (do toho se mi taky nechce, stejně podle kozy, rodící ženy a datumu poznaj, o kom je řeč, ale tady chápu, že není úplně dobře věšet na web všechny svoje osobní údaje) Rozkaz, budu se snažit získat kopii spisu a tu sem pak dám taky. Děkuju předem.
Příloha: Příkaz
PS: Jak vidíte, i celkem dlouhou dobu po zastavení byla ta krev odebrána... a je tam 0,35. Kdybych nespěchal za ženou k porodu, pár hodin bych před jízdou počkal.
V Příkazu automaticky vycházej z toho, že jsem něco pil a pak nepočkal - jenže já kategoricky prohlašoval, že jsem nepil vůbec nic.
Z Rozkazu není jasné, zda jsem tedy byl zastaven, když jsem řídil auto značky fiat, nebo „motocykl registrační značky ........ (dali tam stejnou, jako u toho fiata)“. Dále není jasné, zda se Rozkaz ve všech odstavcích vztahuje k ..........., nebo zda se na některých místech vztahuje k Stanislavu Mrázkovi (což nejsem já, to jméno jim tam zůstalo po předchozím grilovaném). Rozkaz se tímto stává zmatečným a nelze z něho vyvodit nerozporuplné závěry. Rozkaz rovněž v jednom místě ztotožňuje alkoholické a alkalické nápoje, přitom pití alkalických nápojů jako takových (příkladem budiž například kyselka Vincentka) před jízdou motorovými vozidly zakázáno není, neboť nebylo nikde prokázána, že by měly jakýkoliv vliv na omezení schopnosti řídit motorová vozidla.
Pak tam maj dlouhej text o tom, že přítomnost návykové látky u řidiče je nebezpečná. K tomu bych napsal (ale asi až někdy v pozdější fázi?): Zákon 65/2017 Sb. “), v ustanovení § 2 písm. a) řadí mezi návykové látky také například tabák, který ovšem v souvislosti s řízením motorového vozidla zakázán není. Chce tímto SO naznačit, že u řidiče vlivem kouření tabáku dochází ke všem vyjmenovaným jevům? V tom případě má tedy SO povinnost stíhat i řízení motorových vozidel pod vlivem kouření tabáku? Nebo má SO na mysli jízdu s malým, zřejmě v okruhu „Zvýšeného fyziologického rozpětí“ alkoholu? V Německu i Rakousku je povolena jízda do hladiny 0,5 promile alkoholu v krvi řidiče – tam tedy motoristé také podléhají všem výše uvedeným jevům? Nebo v Německu nepodléhají a u nás ano?
Nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv na postup řízení, no proč to tam nedat, ne?
Dle přání přesunuto do kuchyně
