...protože se bojí o svoje místa.
To je pravda, funguje to tak v celé státní správě, proto tam inteligentní a schopní lidé nejsou, pouze všehoschopní pitomci.
Jeden příbuzný byl téměř celý život státní zaměstnanec v provincii, pak to dotáhl do "centrály" v Praze. Protože byl jeden z mála, kteří se byli schopni domluvit cizím jazykem, byl nominován na misi na poměrně důležitou pozici do zahraniční centrály jedne velmi důležité mezinárodní organizace. Když byl v této pozici, dostaval pravidelně dost lukrativní nabídky od zahraničních firem, aby tam zůstal a nastoupil k nim do práce. Ale on, že ne, že je Čech a v ČR je doma...
Po pár letech služby se vracel zpět právě s naivním očekáváním, že se mu touto zkušeností a zápisem v CV otevírají další možnosti, jak "sloužit a prospět své vlasti". Ovšem, jak jinak, doma narazil na českou realitu - na hradbu závistivých neschopných státních parazitů, kteří jej v podstatě začali ubíjet; jak jeho neschopní nadřízení, tak závistiví kolegové. Už si v zahraničí nahrabal dost, že, teď je řada na nás... Skončilo to očekávatelně, že již není státním zaměstnancem. Teď dělá v soukromém, sice je spokojený - ale dělá jen za české peníze, pro tehdejší firmy už zajímavý není, takže žádné lukrativní nabídky ze zahraničí už nechodí. Takže je do důchodu uvězněn na českém dvorku.
Takhle prosral svou životní příležitost, protože byl naivní "vlastenec".
Tento příbuzný a někteří další (např. Petr Fejk) jsou pro mě jasným odstrašujícím příkladem, pro "české řešení".