30kmhcz

V této situaci už dáváte úředníkům prostor pro kreativitu na hraně zákona (nebo za ní). Už jsem zažil, že úředník vypravil rozhodnutí znovu, ale s novým datem, a tvrdil, že lhůta se restartovala prvním i druhým vydáním téhož rozhodnutí. Rozbili jsme to snadno a rychle na § 71(2)(a) SprŘ, z nějž logicky vyplývá, že datum vypravení může být pro jedno rozhodnutí jen jedno.

Osobně bych vždy preferoval nechat exekuci proběhnout a zcela bezpečně po prekluzi vymoci pokutu zpět vč. úroků. Postupuje-li úřad podle zákona a judikatury, má exekuovat sám a podle daňového řádu, takže drtivá většina exekucí bude v rozmezí 3.000 (1.500 pokuta, 1.000 náklady řízení, 500 náklady exekuce) až 4.000 Kč, což snad nikomu rozpočet nezruinuje.

Kromě eliminace rizika je tento postup výhodnější i v tom, že je mnohem jednodušší, a nehrozí tak akutně zmeškání lhůt. Když si projedete ukončené případy na fóru, tak zjistíte, že značná (nadpoloviční) část těch, které jsou označeny jako LOST, dopadla špatně kvůli zmeškání nějakého úkonu účastníka.

Zbytečné překombinovávání obrany pak vede k případům obdobným tomu, který zde řešil uživatel Šmarja Josef (zatím v neveřejné části, bude zveřejněn během týdne).

Inu, to máte tak: lhůta pro zánik odpovědnosti se restartuje vydáním rozhodnutí. Každému logicky uvažujícímu jedinci je jasné, že vypravení rozhodnutí vlaštovkou, poštovním holubem či jiným způsobem, který neodpovídá ustanovením o doručování, je neplatné, neprokáže-li se, že bylo rozhodnutí účastníkovi skutečně doručeno.
Najdou se úřady, které si po takovémto (vlastním) lapsu nedovolí tvrdit, že jimi (nezákonně) vypravené rozhodnutí restartovalo prekluzní lhůtu. Ale podle maximálně formalistického výkladu, který je pro úřad výhodnější, nehraje způsob vypravení roli, neboť rozhodnutí bylo vydáno a basta.
Ač jsem přesvědčen, že druhý postup je nesprávný, opatrnosti není nikdy nazbyt. A tak vřele doporučuji, je-li to možné, vyčkat s “reklamací” nedoručení rozhodnutí vždy až do doby, kdy uplyne rok a den od jeho prokazatelného vypravení.

Možná žiju v (mylné) představě, že lhůtu rozhodnutí přeruší až když je doručeno, ne vydáno..? Děkuji.

Pokud jde o rozhodnutí, lhůta se přerušuje jeho vydáním (viz § 32(2)(b) PřesZ).

Gratuluji. A teď by to chtělo podat žádost o kompensaci nemajetkové újmy, jež vyplynula z nečinnosti, aby Irence po regresu sebrali osobní ohodnocení, když není schopna společně se svými již dvanácti (!!!) podřízenými řešit věci včas.

V tomto případě se ovšem v zadání hovoří o finančním odboru úřadu, který exekuční příkaz vystavil, takže jde nepochybně o daňovou exekuci, která se neřídí exekučním, ale daňovým řádem. Což je pro dlužníka příznivější v tom, že náklady exekuce, které si teď společně s neoprávněně vymáhanou pokutou uloží u úřadu na 16% úrok, budou činit pouze 500 Kč.

Nyní je třeba podat námitku proti exekuci s odůvodněním, že správní rozhodnutí jste nikdy neobdržel (nikoliv že Vám bylo doručováno nesprávně - poštou!), která může vést k tomu, že příslušný úřad zjistí, že nesprávně doručoval a řízení usnesením zastaví v rámci autoremedury. Na to jim můžete dát cca týden, pak hned podat u nadřízeného SO žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti odůvodněné tím, že v daném přestupkovém řízení SO1 doposud nevydal rozhodnutí.

Asi bych začal návodem k Virtual Crash. Ale nic si od toho neslibujte. Alespoň v ČR to funguje tak, že ZP je pro SO svatý, i když jednoznačně prokážete nesprávnost vstupních údajů nebo dokonce i zřejmou početní chybu, a jedinou cestou k jeho zpochybnění je oponentní ZP. Nečekám, že na Slovensku tomu bude jinak.

Uvědomte si, že to, že někdo ve Vašich očích parkuje jako debil ještě neznamená, že to tak vidí i on.

Přesně. Co když je to pohlaví No. 71, které nemá vyvinutý smysl pro bezohledné parkování, protože je právě bezohledné parkování vzrušuje? Na to, kdo parkuje jako debil, je spousta pohledů - a všechny jsou správné, protože jsou to pohledy jedinečných a neopakovatelných bytostí.

P.S.: Diskusi v tomto tématu opouštím. Právě mne tak nějak přestala bavit.

Poškozením plotu by došlo ke vzniku občanskoprávního závazku, jenž je kryt povinným ručením, a tedy jej půjčovna přenese na pojišťovnu. Toto srovnání je tedy nepřiléhavé.

Problém je v tom, že nesmyslem je samotný konstrukt odpustku.

Namodelujme si situaci v ČR: přijede cizinec, půjčí si auto, spáchá údajný přestupek. Česká půjčovna dostane výzvu k úhradě určené částky, zpravidla na 300-1000 Kč. Máme v zásadě tři možnosti, pomineme-li, že by půjčovna používala techniky zahrnující úmyslné označení nesprávného řidiče:
a) půjčovna uhradí odpustek a následně jej strhne (příp. i po započtení nějakého manipulačního poplatku) řidiči z karty, nebo
b) půjčovna předá věc řidiči, ať si to vyřídí sám, nebo
c) půjčovna udá řidiče.

Postupuje-li půjčovna podle bodu a), je pro ni věc bez ztráty vyřízena. Pokud by postupovala podle bodu b) nebo c), velmi reálně hrozí (u řidičů - cizinců na hranici jistoty), že věc po čase dojde do zahájení řízení o přestupku provozovatele a půjčovna dostane správní příkaz. Bude tedy muset zaplatit nikoliv odpustek, ale pokutu - většinou (a zároveň minimálně) 1.500 Kč. Tou dobou už cizinec umřel/odstěhoval se/změnil číslo účtu/cokoliv jiného, takže se pojišťovna refundace pokuty a nákladů spojených s jejím vyřízením nemůže domoci.

Ano, řešením může být jakási kauce, složená cizincem u pojišťovny pro případ potřeby krytí nákladů na uloženou pokutu. A dovedu si představit, že by půjčovny mohly tuto "službu" inzerovat jako konkurenční výhodu. Proč to žádná (pokud je mi známo) nedělá, nevím. Možná je to ještě nenapadlo, stejně jako leasingové společnosti, jimž by se po mém soudu rozhodně vyplatilo zaměstnat nějakého koncipienta na vyřizování výzev a vedení sloučených SŘ, a stát se tak zcela přirozeně jakousi pojišťovnou proti přestupkům. Možná se chtějí věnovat své profesi, a ne studiu SprŘ.