Dle ust. § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se rozhodnutí Městského úřadu Bučovice ze dne 13. 05. 2019, č. j.: MUB/OD-30608/2019 pal
r u š í
a věc se vrací orgánu I. stupně k novému projednání.
...
Ze správního spisu vyplývá, že žadatel podal svou žádost dne 11 03. 2019 prostřednictvím své datové schránky. Na tuto žádost reagoval povinný subjekt nejprve „Výzvou k doplnění žádosti o poskytnutí informace dle zákona 106/1999 Sb.“, ze dne 18. 03. 2019, č. j.: MUB/OD-16485/2019 pal (dále jen „Výzva“), kterou žadatele informoval o tom, že žádost je příliš obecná, a proto v souladu s ustanovení, § 14 odst. 5 písm. b) InfZ žadatele požádal o její specifikaci a doplnění za jaké časové období tyto informace požaduje. Zároveň jej poučil o tom, že uvedené informace lze zjistit pouze časově náročným fyzickým vyhledáváním, a příslušná informace tak bude v souladu s § 17 odst. 3 InfZ zpoplatněna dle schváleného Sazebníku úhrad za poskytování informací, přičemž výše úhrady bude sdělena po upřesnění žádosti. Tato Výzva byla odvolateli doručena dne 18. 03. 2019 do jeho datové schránky.
Vzhledem k tomu, že odvolatel na Výzvu nijak nereagoval, vydal povinný subjekt dne 13. 05. 2019 rozhodnutí č. j.: MUB/OD-30608/2019 pal, kterým žádost dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ v celém rozsahu odmítl. V odůvodnění povinný subjekt toliko zrekapituloval průběh řízení a uzavřel, že vzhledem k tonu, že svoji žádost žadatel ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy k doplnění neupřesnil, správní orgán rozhodl o jejím odmítnutí dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ.
Toto rozhodnutí bylo odvolateli doručeno prostřednictvím jeho datové schránky, a to dne 24. 05. 2019 poté, co uplynula lhůta 10 dnů od jeho dodání do datové schránky, aniž by se do schránky během této doby přihlásila oprávněná osoba a rozhodnutí tak bylo doručeno fikcí. Odvolatel pak toto rozhodnutí napadl odvoláním, a to dne 29. 05. 2019 prostřednictvím své datové schránky, a tedy včas v zákonné patnáctidenní lhůtě pro podání odvolání. Odvolání je taktéž přípustné, podal jej přímo žadatel o informaci prostřednictvím své datové schránky, nevzdal se práva na odvolání, odvolání nevzal zpět a v neposlední řadě bylo odvolání podáno proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné.
Ve svém odvolání odvolatel uvedl toliko, že nesouhlasí s tím, že by požadované informace bylo možné zjistit pouze časově náročným vyhledáváním, přičemž neobdržel informaci o tom, kolik času by vyhledávání zabralo a kolik by za to povinný subjekt požadoval. K odvolání odvolatel taktéž přiložil sdělení řady úřadů, jež mu odpověď na jeho žádost poskytly. Závěrem požádal o poskytnutí informace v autoremeduře, případně aby odvolací orgán přikázal požadovanou informaci zdarma poskytnout.
...
Odvolací orgán v první řadě konstatuje, že orgán I. stupně odmítl poskytnout požadované informace proto, že odvolatel nedoplnil svou žádost poté, co byl dle § 14 odst. 5 písm. b) vyzván k jejímu doplnění proto, že dle orgánu I. stupně byla tato žádost příliš obecná. Dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ povinný subjekt posoudí žádost a v případě, že je nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, a neupřesní-li ji do 30 dnů od doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti. Z řečeného tedy plyne, že důvody pro odmítnutí žádosti nijak nesouvisely s poučením povinného subjektu, jež ve Výzvě také uvedl, že uvedené informace lze zjistit pouze časově náročným fyzickým vyhledáváním. Orgán I. stupně rozhodnutím informace odmítl, neboť žadatel ve lhůtě nedoplnil na výzvu své odvolání, a nikoliv proto, že neuradil úhradu stanovenou dle § 17 InfZ či jinak v souvislosti s případnou úhradou za náročné vyhledávání požadovaných informací. Namítá-li tedy odvolatel ve svém odvolání nesouhlas s tvrzením, že požadované informace lze zjistit pouze takovýmto vyhledáváním a že orgán I. stupně neoznámil požadovanou úhradou ani mu ji neodůvodnil, je odvolací orgán nucen konstatovat, že tato argumentace je pro napadené rozhodnutí nepřípadná. Napadá-li přitom žadatel rozhodnutí, kterým byla jeho žádost odmítnuta v souladu s ustanovením § 14 odst. 5 písm. b) InfZ, odvolací orgán jej přezkoumává pouze z hlediska oprávněnosti aplikace tohoto ustanovení, tedy zda žádost byla upřesněna, ale i zda byla takový výzva pouze důvodná. S tímto však námitka odvolatele nijak nesouvisí, a proto se jí odvolací orgán dále nezabýval.
Odvolací orgán taktéž nepovažuje za nutné se blíže vyjadřovat s odvolatelem namítaným postupem jiných správních orgánů, které požadovanou informaci odvolateli měly poskytnout. Orgán I. stupně a už vůbec orgán odvolací není nijak vázán individuální správní činností jiných správních orgánů, byť v obdobných věcech, které jim nejsou přímo nadřízené, tj. mimo funkční vazby mezi ním a jemu nadřízeným orgánem. Zásada právní jistoty realizovaná především ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu se přitom vztahuje na rozhodování a postup správního orgánu jako takového, tj. že správní orgán sám dbá na to, aby byl jeho vlastní postup předvídatelný a aby v obdobných případech postupoval v zásadě shodně. Nijak jej tedy tato zásada neváže na rozhodovací praxi jiných správních orgánů, jež mu nejsou nadřízeny, případně nad rámec pro něj závazných rozhodnutí správních soudů. Správní orgány v předmětném řízení tak nejsou odvolatelem dokladovanými podklady nijak vázány a nejsou tedy povinny se jimi při svém postupu řídit. Orgánu I. stupně pochopitelně nic nebrání rozhodnout v souladu s touto tvrzenou praxí jiných správních orgánů „dobrovolně“, není k tomu však zákonem nijak povinen. Odvolací orgán se tedy těmito podklady dále podrobněji nezabýval.
Odvolací orgán je však přes výše řečené toho názoru, že se orgán I. stupně dopustil při vyřizování žádosti o informace pochybení, přičemž toto považuje za natolik podstatné, a nikoliv pouze formálního charakteru, že si jejich přezkum žádá veřejný zájem.
Odvolací orgán je toho názoru, že aby mohlo být ustanovení § 14 odst. 5 písm. b) InfZ náležitě aplikováno, musí být výzva dle tohoto ustanovení důvodná. Z toho dle něj přitom plyne, že tato výzva musí být také náležitě odůvodněna, aby z ní bylo patrné, že důvodná je, neboť v opačném případě může taková výzva jevit známky svévole ze strany správního orgánu. Je přitom sice pravdou, že je to primárně žadatel, kdo by měl svou žádost podávat v takovém dostatečně specifickém stavu, aby ji povinný subjekt mohl vyřídit, s čímž souvisí, že by měl mít především sám zájem na tom, aby tuto žádost případně doplnil, není-li dostatečně jednoznačná. Na druhou stranu však platí, že pokud se již správní orgán rozhodne žadatele vyzvat k doplnění žádosti (tj. mu vlastně stanoví určité překážky ve vyhovění této žádosti), mělo by být z této výzvy zjevné, že jde o výzvu důvodnou. Vzhledem k základním zásadám činnosti správních orgánů a základního práva na svobodný přístup k informacím se tak dle odvolacího orgánu nelze spokojit pouze s tím, že si žadatel sám nese následky nedoplnění výzvy, i kdyby snad taková výzva byla nedůvodná či nadbytečná (tj. nelze uzavřít, že pokud žadatel informace skutečně chce, žádost doplní a neučiní-li tak, musí snést, že žádost bude odmítnuta, neboť akceptace takovéto praxe by vlastně schvalovala zasílání výzev žadatelům bez jakéhokoliv smyslu či odůvodnění).
O příliš obecně formulovanou žádost se přitom jedná v případě, kdy předmět požadovaných informací z žádosti jednoznačně vyplývá, avšak vzhledem k jeho „obecné“ formulaci nemůže povinný subjekt zcela jednoznačně identifikovat veškeré konkrétní informace, které se předmětu žádosti týkají a které bude muset vyhledat a poskytnout. Výzva k doplnění příliš obecné žádosti bude taktéž přípustná v situaci, kdy je sice předmět žádosti specifikován relativně jednoznačně a lze i poměrně snadno identifikovat veškeré konkrétní informace týkající se žádosti, avšak žádost souvisí s tak vysokým objemem dat, že se správní orgán může oprávněně domnívat, že vyhledání takové kvantity informací by bylo spojeno s tak rozsáhlým vyhledáváním, že vzniklé náklady by žadatel nanejvýše pravděpodobně nebyl ochoten či schopen uhradit a zároveň lze očekávat, že by žadateli postačovalo poskytnutí pouze specifičtějšího okruhu dotčených informací. V krajním případě lze akceptovat takováto výzva i v situaci, kdy by byl dotčený okruh údajů natolik rozsáhlý, že jej povinný subjekt bez specifičtějšího vymezení nebude schopen poskytnout vůbec. Odvolací orgán je každopádně přesvědčen, že tyto důvody musí orgán I. stupně ve své výzvě náležitě objasnit, aby tím jasně vymezil, co vlastně po žadateli chce, ale aby bylo zjevné, že z jeho strany nejde o pouhé nedůvodné a svévolné překážky právu žadatele na svobodný přístup k informacím.
Po prostudování původní žádosti ze dne 11. 03. 2019 došel odvolací orgán k závěru, že splnění výše uvedených předpokladů pro aplikaci postupu dle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ z úkonů povinného subjektu nevyplývá, resp. z Výzvy není patrné, že tato byla skutečně v daném případě odůvodněna. V první řadě je odvolací orgán toho názoru, že ze samotné žádosti tak, jak je formulováno, není nijak zcela zjevné, že by byla skutečně nadmíru obecná (tj. nejde o případ, kdy by bližší odůvodnění ve Výzvě nebylo nutné, neboť bylo zcela očividné, že je specifikace žádosti nezbytná). Co se týče odpovědi na otázky pod body 1 a 3, je dle odvolacího orgánu zcela zjevné, že je zde jasný předmět žádosti a bylo možné jednoznačně identifikovat, které konkrétní informace se předmětu žádosti týkají. Není ani zjevné, že by se mělo týkat o přespříliš vysoký objem dotčených dat, neboť na obě otázky bylo možné odpovědět v podstatě pouze „Ano/Ne“, případně v případě otázky číslo 3 by mohlo být případně nutné zaslat poslední verzi řečeného seznamu. Co se pak týče otázky č. 2, zde již může být poskytovaná informace složitější, avšak ani v tomto případě dle orgánu odvolacího není zjevné, že by se mělo jednat o příliš obecný okruh dat. Žádost se dotýká dokumentu ze dne 19. 01. 2017, tj. lze mít za to, že jakékoliv požadované informace mohou pocházet pouze z období od 19. 01. 2017 do okamžiku podání žádosti, tj. z období dlouhého pouze něco málo přes dva roky. Odvolací orgán má tedy za to, že žádost na první pohled nebudí dojem, že by měla být příliš obecná, případně že by se zcela zjevně týkala obzvláště velkého objemu dat. Předmět žádosti je poměrně jasně vymezen, týká se zcela konkrétního okruhu informací za relativně krátké časové období.
Za takovéto situace se tedy odvolací orgán domnívá, že byly-li skutečně dány důvody pro aplikaci ustanovení § 14 odst. 5 písm. b) InfZ, bylo nezbytné toto blíže objasnit do Výzvy. Lze si totiž představit, že byť se informace týkají relativně krátkého časového období, mohou fakticky souviset s vysokým objemem údajů, které by bylo třeba dlouhodobě vyhledávat a vzniklé náklady by byly natolik značné, že by se jevilo jako nepravděpodobné, že dojde k jejich uhrazení. To však z Výzvy nijak nevyplývá. Je to přitom pouze orgán I. stupně, kterému jsou tyto interní skutečnosti známé a musí tak o nich náležitě žadatele informovat a „obhájit“ tak důvodnost výzvy. Ve Výzvě bylo přitom pouze konstatováno, že je žádost příliš obecná, že je nutné specifikovat časové období a že bude požadována úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Z toho však nijak blíže nevyplývá, že byly naplněny předpoklady pro náležitou aplikaci ustanovení § 14 odst. 5 písm. b) InfZ. Ve Výzvě je sice uvedeno, že informaci lze zjistit pouze časově náročným vyhledáváním, to však samo o sobě neznamená, že je žádost koncipována natolik obecně, že ji nelze zpracovat, případně že snad je toto časově náročné vyhledávání takového rozsahu, že by vzniklé náklady byly očividně neúměrně vysoké (a pak by tedy bylo pochopitelné, že se povinný subjekt doptá). Výše uvedené ostatně nevyplývá ani ze samotného rozhodnutí.
Odvolací orgán tedy uzavírá, že orgán I. stupně blíže neobjasnil důvodnost své výzvy, její důvodnost není z podané žádosti nijak zjevná, a jeho postup tak není náležitě odůvodněný a přezkoumatelný, a to v alespoň v takové míře, aby bylo patrné, že se vůči žadateli nedopouští svévole. Postup povinného subjektu je tak v rozporu se zákonem a toto pochybení je dle odvolacího orgánu také závažnosti, že se jím musel zabývat i přesto, že nejde o odvolací námitku. Z tohoto důvodu se odvolací orgán rozhodl napadené rozhodnut zrušit a vrátit věc orgánu I. stupně k novému projednání.
V rámci nového projednání žádosti odvolatele prvoinstanční orgán opětovně projedná žádost odvolatele a zváží, zda je skutečně nezbytné vyzývat jej k specifikaci jeho žádosti. Dojde-li k závěru, že to nutné je, opětovně žadatele vyzve a náležitě svou výzvu odůvodní a příslušné odůvodnění obsáhne i do svého rozhodnutí, aby byl jeho postup řádně přezkoumatelný. Bude přitom pochopitelně dbát na všechna ostatní příslušná ustanovení relevantní pro danou věc.
...
Mgr. Karel Frölich, v. r. vedoucí oddělení dopravně správních agend odboru dopravy