30kmhcz

Dle mého, ač se to zdá být zbabělost, je lepší se do konfliktů podobného typu nepouštět. Nikdy nevíte, co je ten druhý zač, nebo, jak se aktuálně cítí a "kolik jich je". Můžete mít třeba obušek a myslet si, že to pomůže, ale on může mít pistoli. A to můžou být obě strany jinak kultivovaní lidé, ale emoce, adrenalin, a průser je na světě.

Sám jsem zažil obojí. Jednou jsem někoho předjel (brzdil provoz na semaforu a dost to další omezilo) a sice jsem ho neomezil, ani neohrozil, tak se prostě leknul, protože jsem ho předjel tak, že to nemohl čekat (jel vpravo a já ho předjel ve městě výsekem pro bus). Na křižovatce mně doběhl a chtěl se mi dostat do auta. Gestem jsem se omluvil a odjel, ač klidně jsem si mohl namluvit, že to byla jeho vina, že jezdí jako vemeno a vyprovokoval mně a mohl jsem vystoupit a "řešit to". A to si myslím, že bych toho pána "dal". Nebylo vhodné to takto řešit a k ničemu by to nevedlo a naštěstí jsem nebyl moc nabuzen.

Další případ, opět "vinou" vemena, které tentokrát dlouhodobě jelo na dálnici vlevo tak 110 a vznikla kolona. Když ho asi 10 aut podjelo a vytroubilo a vyblikalo a on pořád jel v levo, tak do mně vešla krev (no, byl jsem i unaven a bolela mně hlava) a na té dálnici jsem ho zastavil a jako správný agresor jsem ho vytáhnul z auta. Byla z toho spíše strkanice a řvaní, ale asi jen díky tomu, že byl překvapen (nebo vymeten, nebo ožralej, nevím), stejně jako jeho další 3 spolujezdci. Kdyby chtěli, tak mně umlátí čepicema a v lepším bych se déle uzdravoval. Po chvilce jsem to vzdal, protože to vypadalo, že je fakt mimo a netuší, co na něj řvu a odjel jsem. Skončilo to tedy vlastně dobře (ono taky nás mohlo něco smést, ač to bylo na dlouhém rovném a přehledném úseku), ale nic to nevyřešilo a on stejně nepochopil, že vlevo se nejezdí a i pak jel vlevo tak 110.

Takže, osobně, pokud se to jen trošku bude dát, vyhnu se všemu a to i když bych agresorem byl já (což mi není vlastní a opravdu to musí být velká shoda okolností) :-) Co bych ale asi taky nezvládnul, je volat PČR. To by opravdu muselo už být něco, aby mně to napadlo. Nemám totiž pocit, že by to k něčemu bylo a spíše by se to jen zhoršilo, vypovídat, prokazovat a podobně a ani když bych měl pocit, že jsem v právu, tak by to nemuselo znamenat, že se mi to nevymstí.

Zrovna u brzdné dráhy a velikosti brzd v tomto případě bych si dovolil tvrdit, že není možnost, jak to navléct jako závadu, která byla příčinou. Jednak i sériové brzdy umí vůz dostat do stavu, kdy se kola zastaví a účinkuje ABS (což snad už je dávno standardní součást výbavy) a jednak řidič za mnou nemůže vědět ani v případě, že mám sériové brzdy, jak mi to brzdí. Do toho vstupují pak i součásti jako kotouče, destičky, jejich stav a složení, brzdová kapalina. Co se týče šíře kol, je to stejný případ, ano, širší kola pomůžou zvýšit tření a tím už si můžu pomoct ve zkrácení brzdné dráhy, ale ani se standardní šířkou kol nemůže za mnou nikdo vědět, jak mi to brzdí, nebo jak jsem schopen brzdit. To samé je otázka složení gum. Takže něco takové prokázat je dle mého nemožné a to nemluvím o to, že je účelem mít co nejkratší brzdnou dráhu. Samozřejmě, snažit se to tvrdit můžou, resp. pokoušet se o to. Horší je to pak případně s pojišťovnou, tam, pokud se nepletu, je důkazné břemeno na pojištěném a pokud by se cukali, mohl by to být problém. Např. taková maličkost, jako používat v zimě letní gumy. Dnes gumy kontrolují i při tom, když přijedu na nafocení prasklého čelního skla od kamínku. Ač se to stalo v Praze, za sucha, ale stejně fotí i gumy.

Nevím, jestli to úplně pomůže v tomto případě, ale dám to sem a zároveň se k tomu něco zeptám.

Ve věci používání DS jsem před časem komunikoval s tajemníkem jednoho městského úřadu, protože jsem si stěžoval, že ač jsem se snažil a byl jim nápomocen v řešení domnělého přestupku, kterým jsem údajně způsobil dopravní nehodu (nedodržení vzdálenosti), tak se nepovedlo dovést řízení do zdárného konce a bylo zastaveno z důvodu zániku mé odpovědnosti. Vyčetl jsem jim neschopnost se mnou komunikovat pomocí DS a průtahy.

Dověděl jsem se, že tím, že mám pouze jednu DS a to jako FOP, tak, pokud se jednalo o řešení věci nesouvisející s podnikatelskou činností, tak jim nevzniká povinnost mi psát do DS založené jako FOP do doby, než nějak neprojevím zájem, aby tuto schránku používali. Toto jsem údajně projevil až tím, když jsem jim poprvé napsal přes DS dotaz ohledně toho, jak jsou na tom s řešením přestupku - protože ani po půl roce se ke mně nic nedostalo.

Já argumentoval na jeho tvrzení tímto: §20  odst.  1  zákona  č.  500/2004  Sb. Uvádí: „(1) Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.“

Jako reakci jsem dostal jen opakované tvrzení a PDF dokument s názvem "Závěr č. 86 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14.12.2009", od autora "MINISTERSTVO VNITRA, Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu"  který údajně podporuje jeho tvrzení. Jelikož to bylo jen 6 stránek, tak jsem si pro načetl a reagoval jsem:

"Opakovaně argumentujete tím, že je nutné rozlišovat důvod, proč má být osoba kontaktována a dle toho vybírat datovou schránku a pro podporu tohoto tvrzení jsem obdržel výše uvedený dokument.

V tomto bodě uvádím, že přiložený dokument naopak podporuje mé předešlé tvrzení. Konkrétně se v dokumentu uvádí: „Dále má-li v konkrétním případě podnikající fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby,  je  správní  orgán  povinen  doručovat písemnosti ve věcech podnikání do datové schránky podnikající fyzické osoby. Ostatní písemnosti je správní  orgán  povinen  doručovat této fyzické osobě postupem dle § 20 odst.  1  správního  řádu. “

Jak jsem již uvedl v minulé reakci, tak § 20 odst.  1  správního  řádu. Uvádí :“ „(1) Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.“

Mám za to, že výše uvedené nepřipouští jinou možnost, než aby byla osoba Jméno, Příjmení, Adresa, bez nutnosti o to žádat a jakkoliv doplňovat identifikaci, kontaktována pomocí datové schránky zřízené pro podnikající fyzickou osobu Jméno, Příjmení, Adresa"


Jsou to již 3 měsíce a kupodivu bez reakce. Je možné, že mi to bylo posláno na adresu trvalého pobytu v ČR, těžko říct. Zajímalo by mně, jestli je má argumentace správná, nebo, jestli je vhodnější si založit DS jako FO (rád vím, co se děje a je to pro mně lepší, než tušit - radši se budu hádat a účastnit, než být pak překvapen). Pro jistotu ještě uvádím, že nejsem občanem ČR, mám zde jen trvalý pobyt (aktuálně na adrese autora toho PDF dokumentu, který jsem zde uvedl :-) ).

Díky.