Mám zcela čerstvě zamítnuté odvolání proti rozhodnutí KÚ o zamítnutí žádosti dle 106/1999 o poskytnutí části spisu z MD.
Stručně shrnuto a doslovně pak v zamítnutí uvedeno: "Zjednodušeně řečeno, pokud je právo žadatele na přístup k informacím komplexně upraveno v režimu správního řádu, žadateli nesvědčí možnost výběru, zda využije InfZ či správní řád".
Požadován nebyl spis - nicméně jeho značná část to byla. Odůvodnění se nese v duchu tvrzení MD, že nahlížení do spisu je speciálním institutem vůči obecné úpravě poskytování informací a pak je vyloučena aplikace InfZ.
Odvolávka na judikát NSS z 18.1.2017 čj. 3As 193/2014-37 - ve kterém NSS tvrdí, že právo na info ze správního spisu náleži v plném rozsahu účastníkům řízení (příp. zástupcům) a jiným osobám pouze po prokázání právního zájmu. Na tuto jinou osobu se pak právo na přístup k celému správnímu spisu neuplatní.
Takže případné žaloby v této problematice lze vidět spíše jako odsouzené k nezdaru. Přijde mi to ujeté - jak MD, tak NSS se sice pitvají v názvosloví a tvrdí, jak posuzují zaslanou žádost podle skutečného obsahu a konstatují nemožnost aplikace jedné právní úpravy a nutnost aplikace jiné právní normy, nicméně ve skutečnosti skutečný smysl zaslané žádosti úplně zakrývají. Skutečným smyslem žádosti je přece získání spisu, případně jeho části. Na tu má žadatel v pozici účastníka právo dle SprŘ, případně jiná osoba po prokázání právního zájmu - včetně zhotovení kopií. Reálně pak tato rozhodnutí či rozsudek NSS pouze kryjí neochotu orgána cokoliv poslat. Jiné osobě, která prokáže právní zájem, orgán informace ze spisu (pouze konkrétně vyžádané, nikoliv tedy celý spis) poslat musí, a právo účastníka je zúženo na "nahlížení" prakticky ve formě svojí osobní přítomnosti. V rozhodnutí i rozsudku chybí případná kalkulace nákladů na kopii (přestože si myslím, že jsou zahrnuty v "nákladech správního řízení", pokud byly účtovány a nelze je dále zpoplatňovat) - jedná se o pouhou tupou konstrukci, jak zamítnout zaslání informace za každou cenu.