Hesla super.
U svobody slova je ale nutné říct, čí svoboda to má být.
Jestli svoboda provozovatele daného média, aby mohl podle svého mazat, co se mu nelíbí.
Nebo svoboda přispěvatele, aby mu jeho příspěvek nemohl nikdo smazat.
Nebo svoboda státu, aby mohl hlásat co si vzpomene a zavřít každého, kdo se mu znelíbí.
A pak tu máme ještě svobodu čtenáře, aby mohl svobodně rozhodovat, co se mu nelíbí a to se smaže.
Tyhle svobody jsou navzájem v kolizi. Není tedy jen jedna svoboda, je nutné najít určitou rovnováhu.
No, etatisti s různým stupňem socanství todle asi mají vážně problém pochopit, ale svoboda je jedna a buď je, nebo není. Jakýkoli omezování zejména ze strany stádu, ale obecně i jakýhokoli jinýho subjektu, kterej nemá k danýmu prostoru vlastnický práva nebo k tomu není jejím držitelem zmocněn, svoboda není.
Svobodu má majitel média na svým, návštěvník se následně chová podle pravidel, přičemž první pravidlo je to, že majitel má dycky pravdu, i kdyby ji neměl. To ale není žádný omezení svobody, to je prostě základní princip, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhýho. A jelikož návštěvník leze do zóny majitele, tak úměrně tomu se mu pomenšuje. Nejsou potřeba žádný rovnováhy a jiný stádný pičoviny, prostě jen základní logický uvažování. Pokud se to mu to nelíbí, může si udělat vlastní médium a tam si hlásat (a nechat ostatní hlásat) co chce.
U někoho na návštěvě v obýváku taky asi nepředpokládáte, že budete mít svobodu se rozvalit na gauč, nachcat do květináče a nadělat do rohu, že. Budete poslouchat co vám řekne, jinak vás oprávněně vezme za flígr a vykopne za dveře.