30kmhcz
Procesní záležitosti => Rozsudky NSS a ÚS => Téma založeno: IZS 06 Července 2021, 14:25:00
-
Při posuzování závažnosti procesních pochybení správního orgánu (§ 36 odst. 3, § 49a § 50 a násl. správního řádu) a míry, v jaké mohla účastníka zkrátit na právech, je nutno přihlížeti k jejich kumulativnímu účinku.
Celý rozsudek ZDE (http://kraken.slv.cz/1As218/2019)
Příběh zde není až tak důležitý, fízl jel s autem na majácích a když v křižovatce přejížděl z pruhu do pruhu, boural.
Následovalo kárné řízení, ve kterém vzniklo několik procesních chyb, které by byly jinak zanedbatelné. Fízl se soudil a vysoudil ("vykasal") nám celkem pěkný rozsudek.
- Pozdě doručené předvolání, avšak účastníku řízení tím nevznikla žádná újma, neboť na jednání nebylo prováděno žádné dokazování, takže nebyla založena nezákonnost rozhodnutí.
- Pozdě doručená výzva k seznámení "se spisem", zamítnutá žádost o prodloužení, avšak šlo o seznámení se spisem, takže nebyla založena nezákonnost.
- NSS následně zjistil, že nebyla poslána výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.
Z odůvodnění je zajímavé toto:
[23] [...] Stejně tak lze ze spisového materiálu zjistit, že v projednávané věci skutečně hrozilo marné uplynutí lhůty pro projednání jednání majícího znaky přestupku, což mohlo být žalovanému motivem pro stanovení krátkých lhůt pro uplatnění stěžovatelových práv. Je rovněž pravdou, že orgán I. stupně se v řízení dopustil průtahů (např. dvouměsíční prodleva mezi dvěma posledními svědeckými výpověďmi nebo opět téměř dvouměsíční prodleva mezi poslední svědeckou výpovědí a vydáním rozhodnutí). V tomto kontextu hodnotí soud dvoudenní lhůtu pro v podstatě první možnost seznámit se s úplnými podklady pro vydání rozhodnutí jako nepřiměřeně krátkou.
Tady vidím potenciál pro sprdel, kde úřady ke konci promlčecí lhůty přestupku provozovatele tlačí "na sílu" zastavení řízení s udaným řidičem a snaží se rychle zahájit řízení s provozovatelem, aby nedošlo k promlčení.
[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedenou judikaturu zvažoval, zda shledané vady řízení ve věci služebního poměru mohly mít vliv na zákonnost výsledného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že každá z nich, sama o sobě, by vliv na zákonnost mít nemusela. Ve svém souhrnu však představují tak závažné porušení stěžovatelových procesních práv, že je namístě rozhodnutí žalovaného zrušit. Právě skutečnost, že se stěžovatel nemohl účastnit jednání senátu poradní komise žalovaného, spolu s absencí reálné možnosti nahlédnout do podkladů pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, vyústila nakonec v pochybnost i o tom, zda se žalovaný řádně vypořádal se stěžovatelovým návrhem na doplnění dokazování. Soud přihlédl i k tomu, že stěžovatel nebyl ve správním řízení pasivní a svých práv se domáhal; přesto mu byla upřena. I s ohledem na další okolnosti průběhu správního řízení nelze úspěšně čelit stěžovatelovu přesvědčení, že se tak dělo proto, aby žalovaný stihl projednat skutek v zákonné prekluzivní lhůtě.
[25] Nejvyšší správní soud závěrem shrnuje, že řízení o jednání, které má znaky přestupku, bylo stiženo hrubými procesními vadami. Tyto vady v daném případě byly způsobilé ovlivnit zákonnost vydaného rozhodnutí zejména proto, že v rámci řízení o odvolání výrazným způsobem znesnadnily stěžovateli jeho obranu, včetně navrhování důkazů.
První vlaštovka k utažení opasků správních orgánů, které si myslí, že několik drobných porušení procesních pravidel nevyústí v nezákonnost rozhodnutí.