Opět dávám před závorku, že nechci hájit neefektivní justici, ale nastíněná situace je selanka proti tomu, co musí řešit jiní žalobci. Exmanželka má v principu nárok na 1/2 bytu - buď si ho nechá exmanžel a vyplatí ji, nebo opačně, nebo se prodá a peníze se rozdělí. Pokud po dobu, kdy běží soud, zaniklý ale dosud nevypořádaný majetek SJM užívá výhradně exmanžel a není-li jiná dohoda, má k tomu exmanželka právo i na 1/2 výnosů z takového majetku, tedy z obvyklého nájmu - což se projeví na vypořádacím podílu. V zásadě tedy na délce řízení nijak netratí - pokud by chtěla užívat „svoji“ 1/2 bytu a místo toho musí platit jinde odpovídající nájem, mělo by to vyjít neutrálně.
Případná škoda v tomto typu sporů nevzniká přímo plynutím času, ale tím, že nejsou-li se schopni účastníci onoho majetkového společenství sami dohodnout, nespravují po dobu rozhodování soudu daný majetek stejně efektivně, jako kdyby za sebou neměli rozvod (resp. jiný důvod, proč do toho musejí tahat soud - vypořádání SJM se v principu nijak neliší od obecné úpravy zrušení spoluvlastnictví). Např. nevyužijí výhodnou příležitost k prodeji, ke zhodnocení majetku atp.
Teď právě v Reportérech ČT referovali o firmách, na které „naši zaklekli“, přičemž jedna, která se díky obrovskému úsilí vlastníků ještě nepoložila, hraje závod s časem o přežití, protože po cca 6 letech soudů má sice nárok na vrácení neoprávněně zadržované daně (resp. přeplatku na dani a úroků) v řádu stovek mega a po dalších x letech zřejmě vysoudí ještě několikrát víc na náhradě škody, nicméně paralelně čelí insolvenci a zda bude či nebude rozhodnuto o úpadku záleží čistě na tom, zda jí finanční správa alespoň část peněz, které dluží už mnoho let, laskavě pošle alespoň v zákonné lhůtě (vázané na právní moc rozhodnutí, které byla nucena vydat po zásahu správních soudů). Pokud by se někdo z vlastníků zároveň soudil s exmanželkou o společný dům, a měl možnost zrychlit jedno řízení na úkor druhého, bylo by to snadné rozhodování ...