S podpisem je to těžké. Podpisem stvrzuju často i to, co není psáno (i ten bloček, nebo záznam o přestupku obsahuje jen pár základních "kravin"). Nejsem si ale jist, nakolik je možné od občana očekávat, nebo dokonce vyžadovat, aby si byl každých okolností vědom právních důsledků podpisu, resp. jeho činů obecně. Sice se tak nějak kalkuluje s tím, že "neznalost zákona neomlouvá", ale pokud bych do důsledků měl být na vše připraven, musel bych asi jen a jen studovat právní předpisy, judikatury a další, abych si mohl za každé okolnosti být jist, resp. alespoň předpokládat, že vím, co činím a jaký to následek může mít mé podepsání. Jenomže, kdo mně bude živit? Kdo uživý ty, co zákony a normy plácají na papír? Je to vůbec v lidských silách, být na vše připraven? A to nemluvím o tom, že i kdybych studoval a četl, nemusím tomu rozumět, protože nemám schopnosti se vypořádat s tak složitým textem, natož si ho pamatovat. Pak je snad jedinou možnou ochranou nic nepodepisovat a nevypovídat bez přítomnosti právního zástupce (což ale taky nezaručuje, že on bude vědět, co a jak, ale mám alespoň důvod se domnívat, že tomu tak bude), nebo alespoň podepsání, nebo výpověď, či jiný právní úkon, odložit na dobu, kdy se budu moct v rozumné míře seznámit s důsledky. Spoléhat se na to, že úředník, opice, nebo jiný konzument daní, mi nechce uškodit, nebo že jeho poučení a doporučení je správné, je velice bláhové. I kdyby nechtěl uškodit, může to být blbec (což je často dost vysoká pravděpodobnost), ale ve výsledku na to doplatí řadový občan.