Doplnit řízení po podání odvolání (v reakci na odvolací námitky či vyjádření dalších účastníků) SO1 může. Systematicky je to anomálie, jde to proti devolutivnímu principu, ale je to součástí platného práva. Výzvu dle § 36 by ale za normálního chodu věcí měl poslat až SO2. SO1 sice může rozhodnout autoremedurou, ale to není v kolizi s právem jediného účastníka na vyjádření k podkladům - buď SO1 k autoremeduře nepřistoupí, o tom se nevydává žádné (ani procesní) rozhodnutí, a vyjádření k podkladům je možné v další fázi, nebo SO1 rozhodne autoremedurou, ale to lze jen při plném vyhovění odvolání (a bez újmy případným dalším účastníkům či s jejich souhlasem), pak ale lze zpravidla výzvu dle § 36 přeskočit, protože jen velmi vzácně by mohlo dojít k nějaké újmě.
K vystavené výzvě. Reálně jsem to taky popsaným způsobem provedeno ještě neviděl. Mnohokrát jsem viděl, jak SO1 až v reakci na odvolání něco doplňuje (ať už důkazy či argumenty) a jak buď SO2 pošle výzvu, nebo pokud nepošle a rozhodnutí potvrdí, jak mu to správní soudy ruší. Že tu výzvu posílá už SO1 může mít mnoho důvodů (dovedu si představit i že to mají z kraje befelem, aby SO2 ušetřil za jeden dopis).
Otázka zní, zda to lze ignorovat, a zda má pak SO2 povinnost poslat výzvu znovu. Odpověď nevím, bylo by třeba detailně analyzovat judikaturu k § 36, ale co si vybavuji, kritériem byla vždy spíš objektivní nemožnost se k podkladům vyjádřit než nesprávnost postupu SO a tím vyvolaná očekávání.
Do odvolání proti usnesení (kde jde fakticky jen o lhůtu) můžete zkusit zapracovat argument, že chystá-li se SO1 rozhodnout autoremedurou, práva dle § 36 se vzdáváte (nevyužijete), ale pokud bude věc postoupena odvolacímu orgánu, vyhrazujete si právo se k podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit, až budou kompletní, přičemž SO1 nemůže předjímat, zda nadřízený orgán též něco nedoplní.