Řidička může vymáhat škodu na ministerstvu vnitra, protože policisté při zásahu porušili dopravní předpisy. Nepřesvědčili se zda mohou vstoupit do vozovky, způsobili nehodu a poškodili řidičce auto.
Řidička měla na samém počátku "napráskat" oba policisty jako jednoznačné viníky nehody. Zůstala však pasivní, mlčela, a tím umožnila úředníkům zamést pod koberec odpovědnost skutečných viníků. Zbytečně se tím zamotala do dvouletého trestního stíhání své osoby. Ten čas a ty peníze jí už nikdo nevrátí. A protože úředníci nějakého obětního beránka najít chtěli a museli, měli dost času vymyslet ten obludný podvod s překročením rychlosti daleko před střetem se stádem volně pobíhajících policistů.
Jako totální sarkasmus a výsměch právu vyznívá věta z judikátu: "Podle soudu by se dalo jako o viníkovi uvažovat o prchajícím delikventovi." Delikvent ovšem žádný dopravní přestupek nespáchal. Ukázal se tedy být mnohem chytřejší než oba muži zákona. Viníci jsou jednoznačně oba policisté. Ale protože byli ve službě a prováděli zákrok, nejsou osobně odpovědni za škodu, kterou řidičce způsobili. I když ten zákrok provedli naprosto blbě a sebevražedně.