Fröhlichův blábol s obtížemi chápu. Tvrdí, že řízení o ochranu před nečinností (iniciované žádostí účastníka a skončené usnesením o nevyhovění této žádosti) nelze obnovit - a to kumulativně z procesních důvodů (že jde o řízení ukončené usnesením, navíc jeho předmětem je jen procesní otázka) a zároveň proto, že nejsou naplněny důvody dle § 100(1) SprŘ.
Odůvodnění neobstojí. První otázka, zda vůbec lze řízení obnovit, je otevřená. § 100 obnovitelná řízení vymezuje tak, že musí jít o řízení [1] před správním orgánem [2] ukončené pravomocným [3] rozhodnutím ve věci [4]. 3 ze 4 podmínek jsou jednoznačně splněny, jde o řízení před SO, pravomocně ukončené. Zda vadí, že je ukončené usnesením, je otevřené, pojem rozhodnutí není jak v samotném správním řádu, tak i v jiných předpisech, používán úplně konzistentně, někdy jde o rozhodnutí v užším smyslu podle § 67 SprŘ, někdy o libovolný individuální správní akt (včetně usnesení). Jak to zákonodárce myslel, resp. měl myslet, často dovozují až soudy a hádají se o tom učenci. Jak je to tady konkrétně jsem nikde řešené nenašel (nevylučuju, že se tím někdo zabýval, ale všechny texty s vazbou na § 100 SprŘ, které vyhodí běžně používané právní databáze, otázku vymezení obnovitelných řízení přechází). Je možné (dokonce pravděpodobné), že po přechroupání soudy či jinými autoritami by se nakonec došlo ke stejným závěrům, jako udělal Frölich, ale z úplně jiných důvodů (analogie § 94(3) není přiléhavá, povaha a principy obnovy řízení a přezkumu jsou velmi odlišné, např. už v tom, že předmětem přezkumu je konkrétní správní akt, kdežto předmětem obnovy řízení jako celek).
Druhá část je čirý blábol, § 100(1)(b) SprŘ na situaci sedí jako prdel na hrnec. Předmětem řízení, které chcete obnovit, byla otázka, zda je SO1 nezákonně nečinný. Příkaz, který SO1 vydal, nepochybně byl podkladem pro rozhodnutí v řízení o ochranu před nečinností (a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl odporem zrušen, byl či nebyl pravomocný, byl či nebyl nezákonný), a tedy jeho zrušení by podmínky pro povolení obnovy (přichází-li u tototo typu řízení obnova v úvahu) bez dalšího naplnilo. Proti blábolu jste podal odvolání, aby si trochu zaúřadovalo i MD?
Jak přesně jste to nakonec rozehrál s odvoláním-neodvoláním proti přezkumnému rozhodnutí? Z vlákna plyne, že bylo podáno prostým e-mailem (s nutností potvrzení) a toto potvrzení provedeno jinou osobou, která tvrdí, že vás zastupuje, ale nedoložila PM. Na cokoliv z toho SO2 či SO3 nějak reagoval?
Jestli mezitím definitivně prekludovala odpovědnost za podkladový přestupek, ale SO1 dosud řízení (obživlé zrušením příkazu) nezastavil, v rámci kopání do mrtvol se nabízí znovu požádat KÚ o opatření proti nečinnosti. Třeba formou nějakého lehkého multipodání - 1) žádost dle § 80(3) SprŘ, 2) zpětvzetí odvolání-neodvolání proti přezkumnému rozhodnutí (pro jistotu), 3) stížnost, že blábol neposoudil SO podle obsahu jako novou žádost o opatření proti nečinnosti, má-li za to, že obnova procesně nepřichází v úvahu, 4) odvolání proti blábolu, 5) až N-1) určitě se něco dalšího najde, N) PF 2021.
Pokud se nic neděje ani v soudním řízení, bylo by vhodné soud upozornit, že trváte na tom, že příkaz byl zrušen podaným odporem, ale i pro případ, že by ke zrušení došlo až právní mocí přezkumného rozhodnutí, už lhůta na vydání nového rozhodnutí uplynula a žalovaný by i tak byl nezákonně nečinný. Podle § 81 odst. 1 s.ř.s. je přitom rozhodný objektivní stav ke dni rozhodnutí soudu, není podstatné, jaký byl stav k okamžiku podání žaloby, stejně tak je bez významu, pokud některé podklady žalovaný obdržel se zpožděním či dosud neobdržel z důvodu průtahů na straně jeho nadřízeného orgánu. Kdo je pasivně legitimovaný určuje kogentně § 79 odst. 2. s. ř. s., žalobce nemůže žalovat nadřízený orgán spolu se žalovaným či místo něj.