I tak platí, že žalobní důvody musíte mít v žalobě. Jediný spor je zde o to multipodání, tedy všichni se shodnou, že příkaz byl vydán a doručen, že sporné podání bylo učiněno, že kdyby obsahovalo odpor, byl by podán včas ...
Pokud žalovaný SO1 (podporovaný SO2, který mu jeho postup potvdil) tvrdí, že to podání sice obdržel, ale je neúčinné z důvodu, že jde o zneužití/obcházení práva, tak musíte v žalobě napsat jako absolutní minimum aspoň to, že se v tomto mýlí (pokud tedy chcete, aby se tím soud zabýval, napsat jen, že argumenty SO jsou roztomile nesmyslné, ale neoznačit ani co konkrétně je ten roztomilý nesmysl, je ideální cesta k smetení věci ze stolu z formálních důvodů). Musí tedy být v žalobě řečeno, že nešlo o zneužití práva. A ideálně by tam mělo být i proč, aspoň stručně.
Máte tam jeden argument, že odpor vyvolává účinky ze zákona už podáním, SO o tom nerozhoduje - nemá žádnou diskreci, nevydává žádný správní akt, ani deklaratorní. Takže pokud by mělo zneužití spočívat v nějaké šikaně SO, je to irelevantní, protože skutečnost, zda byl příkaz zrušen, nezávisí na vůli ani jiné aktivitě SO, tedy ani na tom, zda k podání přihlíží či jak na něj zareaguje.
Druhý argument máte v příspěvku výše, odpor jste podal přesně v souladu literou i smyslem příslušné úpravy a rozhodně jste nesledoval žádný jiný a už vůbec ne nedovolený výsledek, než ten zákonem předpokládaný, tedy zrušení příkazu. Judikatura, kterou SO argumentují, je neaplikovatelná, zneužití práva je podle této judikatury i doktríny, na kterou tato judikatura odkazuje, definováno jinak.
Třetím argumentem by mohla být samotná povaha příkazního řízení v souvislosti s právem na spravedlivý proces. Příkazní a jiná zkrácená řízení jsou ve své podstatě procesní nabídkou, k rozhodnutí dochází bez plného projednání věci, bez standardního dokazování, dokonce bez možnosti účastníků se k věci vyjádřit. Jsou tedy porušeny principy spravedlivého procesu a upřena většina procesních práv, což je přípustné a ústavně konformní jen proto, že je to možné pouze se souhlasem adresáta příkazu (přičemž je nerozhodné, že konkrétně u příkazního řízení podle § 150 spráního řádu tento souhlas nemá podobu aktivního přeběžného souhlasu typu opt-in, ale jde o režim opt-out, souhlas se dovozuje z absence nesouhlasu, kterým je právě odpor). V případě pochybností je tak třeba přijmout výklad, že odpor byl podán, trvání na provedení standardního řízení je naplněním práva (a dokonce základních, ústavně a mezinárodně chráněných práv), podání odporu nemůže být zneužitím práva.