Je potřeba vymezit, co je obsahem toho pojmu "věc", která má být uzavřena. Myslí se tím přestupek provozovatele vozidla, eventuálně možná nějaká jiná veřejnoprávní odpovědnost plynoucí z deliktního jednání, ke kterému dle orgánu mělo dojít (v mezích zásady zákazu dvojího trestání).
Co však není uhrazením určené částky uzavřeno jsou soukromoprávní nároky, které potenciálně mohly vzniknout vlastníku pozemní komunikace v rámci naplnění veřejného zájmu (tj. poplatek za odstranění vozidla nebo manipulaci s ním). Vliv veřejnoprávního rozhodnutí na soukromoprávní nárok samozřejmě nejde vyloučit - typicky se s tím setkáváme u odškodnění v trestním řízení, kdy trestní soudy rády přenechávají otázku odškodnění civilním soudům.
U odtahu má veřejnoprávní a soukromoprávní nárok značný překryv, kdy prokázání veřejnoprávního deliktu stojí na tom, zda řidič stál na zákazu (pro další účely pouze "A") a soukromoprávní pohledávka stojí na tom, zda řidič stál na zákazu + zákazová značka byla pro ten úsek umístěna s dostatečným zákonným předstihem, tj. 7 dní před dnem platnosti zákazu (A + B). Nabízí se proto otázka, zda pravomocné rozhodnutí o přestupku ve veřejnoprávním řízení nezakládá překážku věci rozhodnuté v rozsahu A. Občanskoprávní soud by při uplatnění nároku ze strany vlastníka pozemní komunikace (města) by pak byl vázaný tím, že přestupek se (ne)stal, a mohl by se zabývat pouze otázkou naplnění dalších zákonných podmínek vzniku obligace (rozsah B).
Vztah mezi rozhodnutím veřejnoprávního a soukromoprávního orgánu zakládá
ust. § 135 o. s. ř., dle kterého je soud při rozhodování o soukromoprávní věci vázán "rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal". Nejvyšší soud tento rozsah vymezil tak, že "Rozhodnutím v trestním řízení je ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, [...]" (
NS sp. zn. 25 Cdo 1689/2017 ze dne 25. května 2017) To znamená, že pokud správní řízení předběhne soukromoprávní spor, tak bude civilní soud skutečně vázán pravomocným rozhodnutím v rozsahu A.
To samozřejmě generuje několik otázek. Například zda tvoří překážku
rei iudicatae i taková rozhodnutí, kdy nedošlo k výroku nad samotným meritem věci - tedy promlčení a všelijaké deadlocky, kvůli kterým je nutné řízení zastavit. Zjevně ne, protože množina podmínek pro uplatnění odpovědnosti ve veřejnoprávní rovině se neomezuje jen na skutek samotný, ale také na osobu pachatele, její psychický stav, ale také na čas a další, tj. není identická s množinou podmínek pro vznik soukromoprávní odpovědnosti. Zánik veřejnoprávní odpovědnosti pro uplynutí času rozhodně nebude zakládat překážku
rei iudicatae pro civilní spor. Pro civilní řízení tedy mohou být závazné pouze dvě rozhodnutí - vinen a nevinen, protože se skutek nestal. (U nevinen by byl ještě prostor pro diskuzi, protože v civilním řízení se neuplatní zásada
in dubio pro reo, tedy prosté neprokázání by teoreticky nemuselo stačit.)
Obdobné to je u sprdelního paskvilu. Ten první a nejvíce relevantní problém plyne hned z povahy samotné výzvy, protože (ne)zaplacení negeneruje žádné rozhodnutí, které by mohlo založit překážku věci rozhodnuté pro civilní spor. Tedy zaplacení odpustku se sice jeví jako náklady šetřící výhodná varianta, avšak neznamená to, že vás vlastník pozemní komunikace nemůže zkusit žalovat.
Abych to nějak zakončil, jako nejlepší varianta se mi jeví jít do správního řízení, které by nemělo být příliš obtížné vyhrát. V tomto případě dle mého názoru není ani třeba nikoho udat. Provozovatel by si měl vystačit sám, neboť bude rozporovat zákonnou podmínku existence jeho objektivní odpovědnosti, tedy že předmětné jednání vykazuje znaky přestupku dle ZPPK, což se v tomto případě zjevně nestalo, když tam v době stání žádný zákaz nebyl. V případném soukromoprávním sporu by se pak opíral o podobné argumenty, v ideálním případě o překážku věci rozhodnuté.
Otázku vztahu úřední desky a umístění značek řešil myslím soud. Umístění značek je samozřejmě předpokladem vzniku jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní odpovědnosti. Úřední deska je relevantní pro otázky jako zda se mohl vlastník vozidla dovědět, že v dané lokalitě má proběhnout blokové čištění jinak než ze značek.
Sečteno podtrženo, pokud skutečně byla tato značka jediná, nedal bych těm zlodějům ani korunu, protože si ji z principu prostě nezaslouží. Nedělají pořádně svoji práci a ještě mají tu drzost vybírat prachy za svoje chyby.