Přeformuloval jsem vám poslední žalobní bod, který dejte na začátek, je to jednoznačně to nejsilnější, co máte, tak ať to soud nepřehlédne:
1. Chybějící právní základ pro rozhodnutí
Napadeným Rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice ze dne 25. 9. 2017, č. j. XXX, kterým byla žalobci uložena pořádková pokuta podle § 62 odst. 2 správního řádu a to za jeho podání ze dne 11. 9. 2017. Obsahem tohoto podání byla stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“).
Pořádková pokuta dle § 62 je zařazena ve druhé části správního řádu, tedy v úpravě správního řízení. I sám žalovaný v Rozhodnutí uvádí: „Hrubě urážlivé podání dle komentáře ke správnímu řádu musí souviset s konkrétním řízením, neboť se jedná o prostředek, kterým se zajišťuje průběh a účel správního řízení.“
V daném případě se však nejednalo o správní řízení, poskytování informací podle InfZ je zákonodárcem zcela záměrně upraveno jako neformální postup, ve kterém je použití správního řádu explicitně vyloučeno, není-li to výslovně stanoveno. Kdy se pro postupy podle InfZ použijí ustanovení správního řádu určije taxativně § 20 odst. 4 InfZ, a contrario lze uzavřít, že správní řízení není zahájeno ani podáním žádosti o informace, ani oznámením požadované úhrady podle § 17 odst. 3 InfZ, tedy v okamžiku, kdy bylo učiněno předmětné žalobcovo podání, žádné správní řízení neprobíhalo. Řízení o stížnosti dle § 16a InfZ, které bylo tímto podáním zahájeno, též nebylo správním řízením s plným dopadem druhé části správního řádu, protože podle § 20 odst. 4 písm. c) InfZ se v tomto řízení použijí toliko ustanovení správního řádu o lhůtách, doručování a nákladech řízení, v ostatním je použití správního řádu, včetně § 62, explicitně vyloučeno.
Rozhodnutí orgánu prvního stupně tak zcela postrádá právní základ, správní orgán neměl pro udělení pořádkové pokuty v dané procesní situaci pravomoc, a tuto zjevnou nezákonnost měl žalovaný při odvolacím přezkumu odhalit, a to bez ohledu na důvody uplatněné v odvolání, neboť podle § 89 odst. 2 správního řádu je odvolací orgán povinnen zákonnost přezkoumávat ex offo.
Pokud by snad žalovaný uvažoval o analogické aplikaci § 62 správního řádu i v řízení o stížnosti dle InfZ, jednalo by se o nepřípustnou analogii, kterou by byla na rámec zákonné úpravy zavedena skutková podstata správního pořádkového deliktu; to by bylo v přímém rozporu s zásadami pro přípustnost analogie v trestním právu, které se např. dle rozsudku NSS č.j. 8 As 17/2007‑135 ze dne 31.5.2007 (publikovaném pod č. 1338/2007 Sb. NSS) plně uplatní i ve správním trestání. Nehledě na to, že taková úvaha, jakkoliv chybná, by musela být obsažena v odůvodnění Rozhodnutí, jinak by takové rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné.
***
Jinak bych vyhodil větu Je zřejmé, že žalobce plní své procesní povinnosti výborně - o tom svědčí mimo jiné i tato správní žaloba. Podání správní žaloby rozhodně není procesní povinnost a určitě bych soud nedráždil podsouváním úvah tohoto druhu (že by se u správního soudu dalo zhojit případné porušení povinností v řízení). Ve zbytku jsem to nechal, mělo by to vyjít na tom prvním bodu a kdyby ne, tak potřebný základ žalobních bodů tam je a argumentaci bude případně možné precizovat v replice, vypadne-li z KÚ něco zajímavého.
