Jezdím v autě - dost. Jezdím i na kole - ale už to není co to bývalo.
Jako řidič auta:
- mám docela vítr z "nesmrtelné tety" - tedy báby na kole vyjíždějící z prava z vedlejší, která se nepodívá doleva (tedy na mě) aby nemusela brzdit, nedejbože snad zastavit. Prostě to tam foukne....běžně
- mám docela bobky z toho, když předjíždím dítě na kole, že najednou vybočí a vlítne mi pod auto. Předjet je prostě musím, protože jsou pomalí...
Jako cyklista:
- mám bobky, že mě někdo sejme. Snažím se jezdit mimo komunikace, ale vždycky to nejde. Silniční kolo je pak akorát na silnici.
- zatrne mi, když mi 30 cm od řídítek prosviští manažer rychlostí 130
- mám enormní bobky, když jedu se svýma dětma, že je někdo sejme.
- fakt nechci, aby v případě blondýny v X5, jejíž okna jsou skoro výš, než přilba mých dětí, navíc držící v ruce telefon, protože HF není spárované s jejím telefonem, rozhodovala o životě mých dětí náhoda - všimne si jich........ nevšimne si jich.......zvládne ten volant
Takže pošlu děti na chodník.... a někdy tam vjedu sám.