V takovém případě je to rozhodnutí zjevně vadné. I když stále je jasné, že jde fakticky jen o nezvládnutou práci s Ctrl-C Ctrl-V.
Problém je jinde. Namítání podjatosti je oblíbená obstrukční taktika. Úřednictvo si na to vyvinulo obranu spočívající v tom, že občas prostě pokračují v úkonech řízení (včetně např. vydání rozhodnutí) i v situaci, kdy je namítnutá podjatost. S předpokladem, že až bude o podjatosti (definitivně) negativně rozhodnuto, bude vše v pořádku, a pokud by snad byla podjatost shledána, tak se to vyřeší v odvolacím řízení (či v přezkumu), i s vědomím, že by pak účastník mohl mít nárok na náhrady škody. Kraje takový postup drží a o nějakém relevantním soudním rozhodnutí nevím - jen částečně lze vycházet z NSS 1 As 55/2012-32 (bod [17]), kde je výslovně řečeno, že pokračování po nepravomocném vypořádání námitky je OK. Jedna možnost, jak to vyložit, je že a contrario pokračování v řízení, aniž by šlo o úkony, které nesnesou odkladu, ještě před (nepravomocným) rozhodnutím, už vadou řízení je. Ale i když bych čekal, že soudy by zde úřad trochu brzdily v rozletu, může se stát i to, že i soudem bude aprobována účelovost námitky a bude to posouzeno tak, že nešlo o vadu, která by mohla ovlivnit zákonnost či správnost rozhodnutí.
V konkrétním případě navíc materiálně ta námitka vypořádána byla a účastník o tom byl vyrozuměn - chybná je jen forma. Nebylo tedy zasaženo ani žádné právo účastníka proti takovému vyřízení brojit - může se domáhat vydání řádného usnesení (a do něj podat odvolání) nebo případně i z procesní opatrnosti se rovnou odvolat, pokud by to bylo posouzeno jako formálně správné rozhodnutí (kdo je účastníkem plyne ze zákona, nikoliv z textace výroku).