Dva různí úředníci na MD ČR kopírují totéž, jsou to jiné osoby a s odstupem cca 4-5 měsíců, takže to vypadá, že je to jejich nová "strategie". Sranda bude, pokud jim to Městský soud v Praze bude rušit, tak to budou stovky žalob. Jen pro upřesnění, že jsou námitky nepřiléhavé nebo irelevantní, si samozřejmě bez jakéhokoliv odůvodnění vymyslel vždy konkrétní úředník.K ostatním námitkám uvedeným v odvolání, které jsou nepřiléhavé či naprosto irelevantní,
odvolací správní orgán uvádí, že rozsah reakce odvolacího správního orgánu na konkrétní námitky
je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li
vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek NSS ze dne
28.05.2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na
www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu
přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např.
usnesení ze dne 18.11.2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne
11.03.2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 07.05.2009,
II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek NSS ze dne 21.12.2011, č. j. 4 Ads 58/2011 –
72, dostupný na
www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v
odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán prezentuje od názoru odvolatele odlišný názor, který
přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí.
Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces,
jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě
vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a
v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“
(srov. nález ze dne 12.02.2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky NSS ze
dne 29.03.2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 06.06.2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30,
bod 41, popř. ze dne 03.07.2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě,
že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např.
bod 24. nálezu 28.05.2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se
nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit
výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o
detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové
přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto
orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím
rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly