30kmhcz
Poradna => Potřebuji poradit - vedení správního řízení => Téma založeno: kdo 05 Srpna 2019, 16:59:18
-
Rekapitulace:
1) Překročena rychlost.
2) Provozovatel obeslán výzvou k úhradě určené částky.
3) Provozovatel udal živého a kontaktního českého řidiče.
4) SO1 odeslal řidiči výzvu k podání vysvětlení.
5) Řidič se víceméně doznal - odpověděl, že vozidlo asi řádil, ale situaci si nepamatuje, a tak žádá o zaslání kopie spisu, aby si ji mohl připomenout.
6) SO1 odmítl poskytnout spis.
7) SO1 vypravil oznámení o zahájení SŘ a zároveň předvolal řidiče k ústnímu jednání.
8 ) Řidič nikterak nereagoval.
9) SO1 vydal usnesení o zastavení řízení, v němž přípis dle bodu 5) shora označuje jako "doznání".
Je celkem jasné, že provozovatel není v úplně špatné posici. Pokud s ním teď SO1 zahájí řízení, může namítat, že řidiče udal, řidič se doznal a zahájení řízení o přestupku provozovatele je úplně absurdním krokem. Mne by ale zajímalo, co se stane, pokud se nyní řidič odvolá oproti usnesení o zastavení řízení. Může mu být udělena vůbec nějaká pokuta či body, nebo se na něj bez dalšího uplatní zásada zákazu reformatio in peius, a tedy už jej potrestat nelze, i kdyby se doznal zcela výslovně?
-
Velmi podobná situace, jen v bodě 5 se řidič doznal úplně a ne víceméně, přesto řízení s řidičem usnesením zastaveno. Proti usnesení podal odvolání, až se stane něco dalšího mohu informovat.
-
kdo: Nezbyde než průzkum bojem a/nebo teplé letní večery strávené nad blouzněním soudců NSS. Formálně § 98 PřesZ (a shodně § 90 SprŘ) brání jen rozhodnutí změnit v neprospěch (tedy např. ze zastavení rovnou udělat rozhodnutí o vině). Nebrání to zrušení rozhodnutí a vrácení SO1. Zda a do jaké míry pak zásada zákazu reformatio in peius dopadá i na nové rozhodnutí SO1 bude třeba podrobit detailnější analýze - z hlavy to nevím, ale už jsem na to v minulosti narazil a IIRC, vstřebal jsem velké množství textu, ale k jednoznačnému závěru to nevedlo. Bylo to ale ještě před PřesZ/2016.
-
Děkuji, zkusíme to tedy prozkoumat. Mám takový zvláštní pocit, že tohle za 8 měsíců, které chybí do zániku odpovědnosti, úřad nestihne rozlousknout. ;)
-
Číkus: To je přece nesmysl, nelze podat odvolání proti rozhodnutí, které je ve Váš prospěch. V tom Vašem případě asi úředník dostal nalejvárnu, kterak vyběhnout s přiznávači ze zahraničí a podle stejného mustru ctrl+c, ctrl+v "cizinec je našinec" :D
-
Odvolání lze podat proti každému rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Keywords: dvojstupňovost řízení.
-
Omlouvám se za omyl. Čili Číkusův pirát se v odvolání bude dožadovat vlastního potrestání na základě svého přiznání?
-
To nutně nemusí. Např. pirát se v průběhu SŘ přiznal, ale SO1 prohlásil jeho přiznání za účelové, protože pirát dle názoru SO1 chtěl zdržovat řízení. Pirát se odvolává, protože toto hodnocení, jež se dotýká pirátovy cti, SO1 nikterak relevantně neprokázal. A roční lhůta, v níž lze obvinit provozovatele, běží a běží...
-
Omlouvám se za omyl. Čili Číkusův pirát se v odvolání bude dožadovat vlastního potrestání na základě svého přiznání?
Není důvod se omlouvat. Myšlenka, že nedává smysl odvolání do rozhodnutí, které pro účastníka skončilo nejlepším myslitelným výsledkem, byť by to bylo formálně možné, je velmi logická. Dokonce natolik, že v civilním procesu se v takovém případě dovozuje nedostatek legitimace k podání odvolání, byť z textu zákona to nijak neplyne - viz např. následující citace z komentáře k § 201 (shodně např. již historický, ale stále citovaný judikát Rc 62/1960):
Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.
V řízeních ovládaných správním řádem jsem na analogickou úvahu zatím nenarazil, ale taky jsem ani nepodával za sebe ani jiné odvolání v situaci, na kterou tato úvaha dopadá. Jednou jsem zkoušel prolomit výluku v § 82(1) SprŘ, že není přípustné odvolání jen proti odůvodnění - protože formálně sice účastník plně uspěl, ale odůvodnění bylo natolik nehorázné, že ho snad poškozovalo samo o sobě víc, než kdyby výrok byl méně příznivý. Skončilo to nemastně neslaně - odvolání bylo původně jen nutným krokem ke správní žalobě a zcela dle očekávání bylo jako nepřípustné odmítnuto, v odůvodnění ale SO2 všechny námitky fakticky vypořádal, umyl SO1 hlavu a uvedl nesmysly v původním odůvodnění na pravou míru, čímž opadl důvod dál bojovat (a především nedávalo smysl napadat toto odvolací rozhodnutí, proti kterému by ale formálně musela žaloba mířit).
V konkrétním řešeném případu je to trochu jiná situace. Zastavení je sice pro řidiče příznivé (a těžko říct, zda mu tím je, třeba jen nepřímo, způsobena nějaká újma), na druhou stranu to je jiný výsledek, než o který v řízení usiloval (je to sice řízení ex offo, procesními návrhy není SO nijak vázán, ale i tak).
Prakticky ovšem dle SprŘ i o nepřípustném odvolání musí SO2 rozhodnout, a zde ať udělá cokoliv, bude to potenciálně sporné (bude si v zásadě muset vybrat mezi prolomením zásady zákazu změny k horšímu - pokud by mířil k uznání viny, popřením selského rozumu - pokud by doznání chtěl kreativně intepretovat, a omezením procesních práv účastníka - pokud by např. naznačeným způsobem dovodil nepřípustnost odvolání). Ať už SO2 udělá cokoliv, téměř vždy to bude zralé na zajímavou žalobu ...
-
Obviněný v žalobě uvede, že se odvolat musel, neboť by nesnesl pomyšlení, že za jeho skutek bude řízení vedeno proti někomu jinému (provozovateli). To obviněný považuje za nespravedlnost tak velikou, že mu to způsobilo psychickou újmu a začal ze spaní (nejen) mluvit. ;)
-
Já jsem řidič masochista, toužil jsem po pokutě a tato mi byla zcela nespravedlivě neudělena naopak se na ni může těšit někdo jiný.
-
Třeba tady (https://www.30kmh.cz/index.php?topic=7027.msg84754#msg84754) bylo odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení vyhověno.
-
Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.
Ale k tomu asi dojít může..
..určitě je negativní jev když pachatel přestupku není potrestán a ovčan pak ztrácí důvěru v právní systém a tak..
..a navíc SprDel se pořád zdůvodňuje že má platit provozovatel a pak si to může se skutečným řidičem vyřídit a že provozovatel má nejlepší možnost působit na skutečného řidiče aby nepáchal přestupky..
..a pro řidiče může být příznivější sám se přiznat a zaplatit pokutu než když flastr dostane provozovatel a pak na něj bude výchovně působit.
-
Číkus, 2M: Já se nehádám, jak píšu výše, zatím jsem tuto argumentaci ve správním řízení nepotkal, a ani to není jednoduše přenositelné (principiálních rozdílů proti civilnímu procesu je tam víc). Osobně mám navíc s předmětnou doktrínou problém i v tom civilu, resp. nevadilo by mi, kdyby to bylo kodifikované v OSŘ, ale de lege lata je ta stávající praxe v rozporu s textem zákona a IMHO za hranou, kam jde dojít výkladem.
Jen jsem se zastal uživatele spec a naznačil možnou argumentaci SO (netvrdím, že ve finále úspěšnou).