Skvělé, díky. Mám k tomu 2 poznatky:
1. Pozitivum:
Správní delikt provozovatele vozidla nelze projednat, uplynula-li ode dne spáchání projednávaného přestupku doba delší než 1 rok. Tuto analogii § 20 odst. 1 zákona o přestupcích doporučujeme uplatnit v souladu se zásadou správního řízení „In dubio mitius“. (V případě pochybností mírněji).
To je dobré, jelikož zákon lhůtu u fyzické osoby nijak neupravuje a hrozilo (hrozí), že ji správní orgány budou analogicky odvozovat od § 125e odst. 3 Zákona o silničím provozu (Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán.)
2. Negativum:
Naprosto mě šokuje, že ministerstvo správní orgány nabádá, aby, když se nedostanou k řidiči, porušovaly Zákon o přestupcích a věc odkládaly podle § 66 odst. 3 písm. g) (správní orgán nezjistí do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě), což jim umožní překlopit to na SprDel. (V případě oznámení osoby řidiče provozovatelem vozidla, která je správnímu orgánu evidentně nedostupná, správní orgán věc zpravidla odloží podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích; obdobně bude postupovat v případě uplatnění tzv. „osoby blízké“ ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o přestupcích.; V případě oznámení osoby řidiče provozovatelem vozidla, která má bydliště v některém státě s předpokladem doručení (v praxi je takový předpoklad např. pro Evropu), správní orgán takovou osobu vyzve k podání vysvětlení; nepodaří-li se mu přesto věc realizovat v souladu s příslušnými právními předpisy, podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích věc odloží.)
Jenže:
a) podle mě už samotné sdělení totožnosti řidiče (= podle zákona podání vysvětlení) je skutečnost odůvodňující zahájení řízení proti konkrétní osobě - jestli se jí daří doručovat nebo prokázat vinu, je věc úplně jiná. Jinak by přece takové podání vysvětlení naprosto postrádalo smysl a za druhé správní orgány na jeho základě řízení běžně zahajovat budou. Nelze postupovat selektivně ve stylu OK, sdělil nám totožnost řidiče, který přebral poštu, tak s ním zahajujeme řízení, ale když ji nepřebral, tak to zastavujeme, protože jsme "nezjistili skutečnosti...". Také by se podle této logiky pohlíželo naprosto stejně na případ, kdy dotyčný výzvu k zaplacení ignoruje a správnímu orgánu nesdělí nic, jako na případ, kdy provozovatel sdělí totožnost řidiče - a správní orgán by v obou případech shodně tvrdil, že "nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě" - to je naprosto absurdní;
b) to, že se správnímu orgánu vrátil dopis, není důvodem k odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. g), ale má postupovat podle § 74 odst. 1 (V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.) a pokud jde o doručování do ciziny, tak podle § 22 správního řádu (Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 19 odst. 3 je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny. Pokud se tímto způsobem nepodaří písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka [§ 32 odst. 2 písm. d)].)
Takže to účelově odkládat podle § 66 odst. 3 písm. g) jen proto, aby to mohli překlopit na SprDel, je v naprosto jasném rozporu s platnými zákony a pochybuji, že to u soudů obstojí. Jak ale píšu, především mě šokuje ta nehorázná drzost ministerstva vydat metodický pokyn ve smyslu "serte na zákony, hlavní je ždímat prachy".