30kmhcz

...Helmut s adresou v EU (vč. rodného čísla..?) ...

Identifikace člověka pro úřady je jméno a příjmení, adresa trvalého pobytu (kde je úředně hlášen) a DATUM NAROZENÍ - píšou to tam také.

Rodné číslo českých (a slovenských) občanů by běžný člověk ani neměl znát, nemůže jím tedy jiného identifikovat.
Rodné číslo v zahraničí obvykle neexistuje, ergo Helmut nemůže mít rodné číslo, dokonce nemůže mít ani jiný ekvivalent podobného čísla, pokud je tedy občanem SRN, neb v Reichu nic takového neznají (obdobný formát s identifikací data narození/pohlaví mají kromě bývalého Československa snad jenom v Polsku a Finsku, částečně ve Francii, běžnější je ve světě číslo sociálního pojištění, nebo dokonce nic podobného, jako v Německu).


Pokud se člověk s těmi šmejdy nechce kočkovat, tak český ještě teplý umrlec je elegantní "hyenismus".

Citace: paty  02 Března 2017, 23:50:32

V rámci obstrukcí by šlo se dostavit se skenerem, notebookem, skenovat, opisovat, dohledávat info na netu a znepříjemňovat úředníkům práci svojí přítomností, popřípadě klást úředníkovi dotazy, které budete tajně nahrávat a pak s tím osolíte podjatost. Kurva já začínám být svině jako úředník a policajt

A pro prioad obstrukci uredniku si vzit do kanclu i malou benzinovou centralu 

Tohle už jsem jednou udělal - dělali mi obstrukce se spisem a jako že elektřinu mi "nedají" (už si nevzpomínám, jaká konkrétně byla výmluva) , tak jsem si přinesl vlastní autobaterii a měnič napětí, na které jsem notebook a skener zapojil.
A protože jsem gauner a sviňa sprosta, tak když jsem telefonoval s někým, vyjadřoval jsem se do telefonu o ženském osazenstvu úřadu jako o slepicích. Tvl. ty byly vzteklé, dokonce na mě jedna šéfka začala verbálně útočit, jak to o nich mluvím, že nejsou žádné slepice a že to je urážka, bla bla. Moje reakce byla jednoduchá: mé soukromé telefonní hovory jsou soukromé a vy nemáte právo odposlouchávat, pokud se vám nelíbí, jak vás vaši živitele vidí, zatkněte mě nebo zažalujte. A nebo sklapněte a jděte raději dělat něco užitečného - v jiné práci a ne za peníze daňových poplatníků...
No, nemají mě na to úřadě rádi... 

Tak za hovna dostal (oprávněný) kartáč. Nikdo není nadšený z toho, když přijde domů, začne čuchat s tím, že něco cítí a pak zjistí, že má na podrážce rozšmelcované psí hovno. Které tak blbě leze dolů z těch prohlubní v podrážce... Boty dětem čistím neustále - to je fakt smrad (plus bakterie, které si tak člověk přinese domů na rohožku a podlahu). Ale všichni pejskaři v okolí samozřejmě hovna sbírají, že. A pokud ne, tak je to jenom náhodou, jenom teď, bo sem zapomněl pytlik...


Nedá mi to ale spíše okomentovat ty otázky. Čiší z nich přesně to, co stále citím v české společnosti. Takový ten strach z vrchnosti, co by mi mohli udělat, kdyby mě chytili, případně kdyby mě někdo udal. A co mám dělat, až mě dráb přijde vyslýchat, mám se usmívat a držet u toho čepici oběma rukama? A úklonu jak hlubokou? Aby mi jako nedal ještě pokutu za neúctu a nedej bože o tisícovku vyšší, jsme přece chudí a nemáme na to...
Tím se do tazatele nechci nijak osobně navážet, vidím to stejně tak v naší rodině, u známých, prakticky všude. A pořád musím netrpělivě křičet: čeho se kurva pořád bojíš, to nemáš žádnou hrdost???

Něco podobného máme u nás v opačném gardu - jako matka a dcera stejných jmen na stejné adrese. Zatím několikrát vyzkoušeno, avšak pouze v úředních dopisech typu "POZVÁNKA", že dopisy pak měly na obálce jako adresáta pouze jméno a adresu a také uvnitř jako identifikaci zvaného pouze jméno a adresu.
Opakuji, že se jednalo o dopisy typu: "Dostav se k nám tehdy a tehdy, abychom tě vyslechli, pokud ne tak pokuta, atd."

Vzhledem k tomu, že konkrétní adresát neidentifikován úplně přesně, navíc doručenku stejně nikdo nepodepsal, tak s úspěchem několikrát ignorováno a nakonec se ukázalo, že konkrétní státní buzeranti dotyčnou vlastně až tak nutně nepotřebují...



Teď jsem si ověřil na několika mých předchozích "Oznámení (sdělení) o zahájení správního řízení (přestupkového) řízení a předvolání (obvinené/ho) k ústnímu jednání" - tam mě identifikovali jako obviněného včetně data narození.  Tedy ani teoretická možnost nahlásit jednoho a výslechu obviněného by se zúčastnil ten druhý s cílem napadnout pak u odvolání procesní chybu, tu moc není.

Pro tyto účely se neštítím hyenismu a uvědoměle ohlašuji pyrátící osobu zesnulou...

Před pěti lety jsem řešil sám něco podobného - zajel jsem si v Praze do Nemocnice na Františku a zaparkoval ve vedlejší ulici na modré, protože jinde na parkovišti nebylo místo. Odtáhli mě na odstavné parkoviště, které je naštěstí kousek. Musel jsem zaplatit odtah aby mi vůbec vydali auto, ale obratem jsem napsal dopis na MP, že jsem tam byl nuce zaparkovat v krajní nouzi, posal jsem HLP o tom, jak jsem po cestě málem umíral a nezbylo než zaparkovat na modré a doložil jsem jim to lékařským potvrzením z tohoto dne dostatečně promazaným, aby se nemohli vrtat v diagnóze. Městapo mi peníze vrátilo složenkou.

Tedy je potřeba mít písemné doklady v pořádku a zkusit to přes krajní nouzi.

Díky za radu. Furt váhám, protože spíš patřím do skupiny "kdo se bojí". ...

Kdo se bojí, zaplatí. A neplýtvá časem lidí, kteří se nebojí, radí ve svém volném čase a zdarma...

...Mám to tedy ignorovat a na příští cestu do/přes Rakousko,  si alespoň vyměnit RZ?...

Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Kdo se nebojí, ten to ignoruje, protože nedoporučeně. Kdo se nebojí, nebo je líný, nebo je lakomý, případně jakákoliv kombinace uvedeného, nemá chuť si ani měnit značku. V nejhorším případě člověk zaplatí tu pokutu až to bude vážné a budou mu chtít skutečně vzít klíče; pravděpodobnost nějaké další buzerace nad hodnotu té pokuty je podle mého názoru mizivá.

Pokud mohu hovořit sám za sebe: nebojím se, jsem líný a taky jsem lakomý (většinou se vymlouvám, že živím pár hladových krků  ). Takže hlasuji pro ignorovat a nic dalšího neřešit.