Už jsem to zde několikrát komentoval. Na rozsudku samotném není nic extra zajímavého či kontroverzního. Argumentačního faulu se dopouštějí SO, které z něj vytrhávají tu jednu pasáž a posouvají její význam do polohy, že (libovolný) radar se při (jakémkoliv) nedodržení podmínek/návodu (vždy) sám vypne resp. nic nezměří. Což je samozřejmě blbost.
V řízení předcházejícím tomu rozsudku šlo o konkrétní měření konkrétním typem radaru, obviněný to zpochybňoval, věta o tom, jak by se radar sám vypnul, padla od policajta při výslechu. Dále se s těmi poznatky nějak pracovalo a SO uzavřel, že měření je průkazné (když vyhodnotil všechny důkazy včetně předmětného tvrzení policajta). Soudy to pak už jen posvětily v tom smyslu, že na způsobu, jakým SO obou stupňů zjistily skutkový stav a jakým hodnotily důkazy, se nenašly vady, které by odůvodnily zrušení rozhodnutí.
(Kvazi)precedenčně závazné právní závěry v tom judikátu prakticky nejsou, a samozřejmě si do jiných řízení nelze půjčovat skutkový stav či dokonce výpovědi svědků z úplně jiného případu. Max. to může dobře sehraný tým úředníka a policajta použít jako inspiraci (tj. musí nějakou podobně hlubokou myšlenku policajt prohlásit).