Zákon 168 neříká jednoznačně, kdo přesně má vozidlo pojistit, stanoví konkrétně toto (lehce parafrázováno a zjednodušeno):
§ 1(2): Vozidlo musí být pojištěno, je-li zapsáno v registru, a provozovat ho může jen ten, jehož odpovědnost je pojištěna.
§ 3(2): Povinen uzavřít smlouvu je vlastník, čímž není dotčeno právo uzavřít POV jako pojištění cizího rizika.
§ 16(1): Přestupkově je odpovědný provozovatel za porušení § 1(2)(b).
Když to rozebereme, tak podle § 1(2) je nepodstatné, kdo konkrétně je pojistníkem, dokud jde o platnou smlouvu a je kryta odpovědnost skutečného provozovatele, tedy toho, koho tíží objektivní odpovědnost ve smyslu § 2927 an. OZ. Porušení této povinnosti je sankcionováno přestupkově a odpovědný je provozovatel (patrně opět ten skutečný soukromoprávní, nikoliv ten registrový, ale tuto nuanci nechme stranou) a skutková podstata spočívá v tom, že a) provozoval a b) nebylo pojištěné (lhostejno kým, pachatel není trestán za to, že nepojistil). § 3(2) je pak spíše informativní. Je sice stanovena povinnost uzavřít POV vlastníkovi, ale není žádná přímá sankce. Navíc je výslovně řečeno, že není dotčeno právo někoho jiného takové pojištění uzavřít, lze to tedy číst tak, že povinnost má vlastník jen tak dlouho, dokud někdo jiný nevyužil své právo uzavřít POV místo vlastníka. Porušení této povinnosti ale může mít význam leda pro odpovědnost za škodu mezi jednotlivými osobami, které mají nějaký vztah k tomu auto.
Příklad: vlastník-leasingovka bude tvrdit leasingovému nájemci-provozovateli, že auto je pojištěné, dojde k nehodě a ukáže se, že POV pro neplacení zaniklo. Pak za škodu odpovídá provozovatel (tj. nájemce) a případně i ridič, je-li tam subjektivní zavinění (nikoliv tedy vlastník). Při neexistenci POV si může poškozený vybrat, zda se zahojí na provozovateli a případně i řidiči přímo, nebo využije plnění od ČKP, v tom druhém případě pak má ČKP regresní postih opět proti těm, kdo odpovídali, tedy provozovateli a případně řidiči. Přestupkově stíhaný také bude provozovatel (bude se bránit tím, že ten stav nezavinil, zda to bude stačit bude záviset na tom, zda bude odpovědnost posuzována dle pravidel pro fyzickou osobu či podnikatele). Vlastník-leasingovka, která nechala propadnout POV (a ještě si ho patrně nechala s přirážkou zaplatit v rámci leasingu), je zatím v pohodě, ale mohl by po ní náhradu všeho, co tím způsobila, požadovat nájemce, a to z titulu odpovědnosti buď za porušení smlouvy, či § 3(2) zákona 168/1999 Sb., pokud by to ve smouvě upraveno neměli. Smyslem příkladu bylo demonstrovat, že § 3(2) není vyloženě imperfektní, ale dojde na něj až sekundárně, za specifických okolností a jen mezi osobami kolem předmětného vozidla (nevzniká z něj žádný právní poměr se státem, s poškozeným ani s ČKP).
Po tomto delším úvodu zpět k otázce, kdo může uzavřít POV. Protože to zákon 168 nestanoví a subsidiárně se POV řídí OZ, přičemž vymezení v § 3(2), že není dotčeno právo pojistit cizí riziko, je zjevně odkazem právě na tuto obecnou úpravu, je jasné, že odpověď je v OZ. Klíčovým pojmem je pojistný zájem, viz § 2761 an. OZ. Jde-li o dlouhodobé uživání auta nevlastníkem, není o existenci pojistného zájmu pochyb (už proto, že pak se takový uživatel stává provozovatelem ve smyslu OZ, a to i v případě, že v registru je zapsaný někdo jiný).
Tolik k platné právní úpravě. Jiná otázka je, jak se k tomu staví pojišťovny - předpokládal bych, že typicky budou chtít pojistný zájem či obecně vztah k vozidlu nějak doložit, v uvažovaném případě by možná i trvali na změně provozovatele. Pravděpodobně na to budou nějaké šablony (různé druhy leasingu, flotily, koncerny ...) - když se do žádné netrefíte, tak jak to bývá, bude jednání složitější (pojistitel má sice dle § 3(1) v zásadě povinnosti POV uzavřít, ale vzhledem k odkazu na pojistné podmínky si může stanovit lecos, dokud to nebude omezující natolik, že by to zákonnou povinnost popřelo).