Vám nestačí, co jsem k tomu psal u toho živého případu?
Že něco takového zkusí se dalo čekat, ale ten jejich výklad úplně přesvědčivý není. Kdyby § 125g(1) věta první ZPPK byla jen kodifikací zásady ne bis in idem, tak by vůbec nedávala smysl věta druhá téhož odstavce. Pokud by to bylo tak, jak si myslí v Pardubicích, mohli by po zastavení řízení pro sprdel (z libovolného důvodu, např. smrti/zániku provozovatele, liberace podle 125e(1), zjištění že provozovatelem je někdo jiný ...) opět rozjet přestupek. Proč by v takovém případě zákonodárce stanovil, že opětovné rozjetí přestupku je možné jen v případě liberace podle § 125f(5)?
IMHO je krajský úřad mimo. Především pokud chtějí machrovat právnickou latinou, tak mají trochu guláš v tom, co je zásada
ne bis in idem, protože to co popsali je spíš
překážka litispendence. Ve skutečnosti ale § 125g(1) není ani vyjádřením
ne bis in idem, ani
litispendence, protože ve správním trestání by v obecné rovině klidně připadalo v úvahu současně potrestat řidiče za přestupek a provozovatele za sprdel, tj. porušení § 10(3) ZPPK, a vést o tom dvě navzájem nezávislá řízení (stejně jako např. podle zákona o odpadech můžete stíhat právnickou osobu za správní delikt a současně konkrétního člověka za přestupek/TČ).
Pravidlo v § 125g(1) ZPPK není vyjádřením nějakého obecného principu, ale jde o konkrétní velmi specifickou úpravu, kterou zákonoblijce vytvořil pro vztah přestupku a sprdele. Pokud by se to mělo nazvat nějak obecně, tak v kombinaci s § 125f(4) ZPPK asi jako subsidiarita správního deliku (tuto formulaci si oblíbil NSS), tj. že ten sprdel, přestože je konstruován jako delikt s úplně jiným subjektem a objektivní stránkou (společný je jen objekt - bezpečnost a plynulost PPK), je ve skutečnosti vytvořen jako náhrada přestupku a nastupuje v případech, kdy státní aparát nedokáže věc jako přestupek vyřešit.
Tím, že nejde o vyjádření obecných právních principů, ale o velmi specifickou úpravu, je třeba §§ 125f(4) a 125g(1) vyložit standardním způsobem, tj. primárně podle slov a při pochybnostech podle smyslu/účelu (teleologický výklad). Zřejmě není pochyb o tom, že souběh přestupku a sprdele je vyloučen. Také není pochyb o tom, že pro zahájení sprdele musí být splněny podmínky dle § 125f(4), na čemž už takřka rutinně nadřízené orgány a soudy věc shazují, pokud si orgán usnadnil práci a předčasně zahájil sprdel v situaci, kdy nebylo vyloučeno věc řešit jako přestupek. K účinkům jednou zahájené sprdele a možnosti vracet se k přestupku jsem judikaturu nenašel, nejspíš proto, že vedoucí těch přestupkových oddělení nebývají úplně tupí a chápou, že u případů, do kterých jim už jednou někdo hodil vidle, nemá smysl jít hlavou proti zdi. Neřekl bych ale, že by soud mohl vymyslet něco přesvědčivějšího, než vzít
a contrario druhou větu § 125g(1) a uzavřít, že s výjimkou liberace z důvodu ukradeného vozidla/RZ či zahájeného přepisu provozovatele není možné se k přestupku vracet.