Nečaroval by nijak, protože v daném případě bylo konkrétně pachateli uloženo zdržet se při řízení motorových vozidel jednání, které by svou povahou naplňovalo znaky skutkové podstaty některého z přestupků podle ZPPK. V rozhodné době jednak nebyl sprdel přestupkem, ale především nejde o jednání při řízení motorových vozidel. Kdyby hypoteticky nějaký soud vygeneroval přiměřené omezení v rámci podmíněného odsouzení tak široce, že by do toho formálně spadnul i sprdel, dalo by se zřejmě úspěšně argumentovat, že takový výklad, tj. neosvědčení se z důvodu spáchání sprdele, je mimo zákonný rámec, ve kterém lze ukládat přiměřená omezení, jak plyne z § 48 TZ - jde o působení a na pachatele a souvislost s jednáním, za které byl odsouzen, tj. pokud byl odsouzen jako řidič, těžko mu ukládat nějaké dodatečné povinnosti jako provozovateli.
Dokonce by to ani soud nemohl vzít zkratkou a prohlásit, že většinu z těch sprdelů nejspíš stejně spáchal odsouzený jako řidič (řekněme, že by k tomu měl i nějaké indicie typu kdo, kdy, kudy s tím autem jezdil atp.), protože pokud omezení znělo nepáchat přestupky, tak i kdyby byl soud na 110 % přesvědčen, že něco takového pachatel spáchal, nemůže si to posoudit jako předběžnou otázku a musí vycházet z rozhodnutí správních orgánů.