Ten odkazovaný jiný právní předpis je zákon o metrologii a těmi podmínkami se myslí celá opičárna kolem stanovených měřidel (schválení typu, ověřování, způsob použití ...). V případě pralinkovačů to celé visí trochu ve vzduchu, protože fakticky se vše řídí metodikou ČMI 114-MP-C008-08, jejíž pramen závaznosti i navázání na související metrologickou legislativu je dosti nejasný.
V přestupkové praxi se to ujalo. Netuším, jestli byly nějaké relevantní pokusy zpochybnit, zda měření pralinkovačem podle uvedené metodiky skutečně „splňuje podmínky stanovené“ (ve smyslu zákona 65/2017 Sb.), ale opakovaně již technické detaily těchto postupů řešily správní soudy a zavedenou praxi zatím aprobovaly.
Pro dokazování v trestním řízení nicméně platí trochu jiné zásady a celkově to není s přestupky úplně srovnatelné. Metodika připouští forenzní užití v celém rozsahu, ale konkrétně řeší jen vyhodnocení (stanovení tolerančních polí) k hladinám 0,00 ‰ resp. 0,30 ‰ resp. 1,00 ‰. Pokud Drager naměřil „kolem 2“, a bylo to souladu s metodikou, tj. 2 měření s odstupem aspoň 5 minut se trefily do 10 %, lze uzavřít, že dotyčný měl více než 1,00 ‰, pokud průměr těch čísel byl nad 1,27. Bohužel už nelze říct, kolik přesně nad 1,00 ‰ to bylo, protože toleranční interval se skládá ze dvou komponent, maximální chyby měření chlastu v dechu (která údajně nad 1,00 ‰ je 5 % ze zobrazené hodnoty) a z nejistoty přepočtu na hmotnostní koncentraci v krvi (tj. možný rozptyl bulharské konstanty 2,1). To s dovolením odcituju doslovně ze strany 15:
Přepočet vychází ze současné dostupné úrovně znalostí a z pohledu platnosti „presumpce neviny“ byla zvolena jeho pesimistická hodnota nejistoty, která v intervalu hodnot 0,21 až 1,50 g/kg (‰) je expertně odhadnutá na cca ± 0,20 g/kg (‰). V budoucnu může být na základě nově získaných výsledků tato hodnota změněna.
Zdržím se komentáře k presumpci neviny v uvozovkách, protože nechci být sprostý. Věnujme se číslům - experti nám bohužel neodhadli tento parametr pro hodnoty nad 1,50 ‰, tedy naměřil-li pralinkovač více, při striktním držení se metodiky nelze udělat silnější závěr, než že měl dotyčný v krvi aspoň 1,22 (tj. 1,50 x 0,95 - 0,20). Navíc jim to celkově nesedí, o odstavec výš tvrdí, že vycházeli z jakési práce, kde přepočítací faktor mezi krví a dechem jiní experti určili v intervalu 1 : 2181 ± 1 : 473. Pokud ten prapodivný zápis správně chápu, tak tvrdí, že to, co Drager fixně násobí koeficientem 2,1, může být ve skutečnosti cokoliv od 1,708 do 2,654. Tedy ukázal-li 1,50, znamená to, že naměřil 1,50 / 2,1 mg/L, a má-li dotyčný smůlu a jeho tělo násobí 1,708, měl v krvi jen 1,50 / 2,1 x 1,708 = 1,22. Podle experního odhadu ale stačí odečíst jen 0,20, tedy výsledek 1,30, což je hodnota o 7 % vyšší v neprospěch onoho smolaře.
Zkrátka a dobře, u těch vysokých hodnot je dýchání ještě mnohem pochybnější, než u těch přestupkových, a navíc motivace obviněných vyšší (viz např. obhajobu explk. Kadlece) a riziko, že to nějaký soud kompletně rozbije, značné. Proto mívá PČR stanoveno, že ty věci, co jsou na trestný čin, zejmnéna ty výrazně nad promile, posílá na krev (jestli je to nějaký rozkaz či jiná forma se musíte zeptat insiderů, zřejmě se to liší i regionálně).