Cestující je sprostý, uráží, dopouští se přestupku nebo trestného činu? Zcela v pořádku. Pokud já jen na cestujícího zvýším hlas a on si stěžuje, okamžitě dostanu po prémiích, cestující je bez postihu. Takže se, prosím, nevyjadřujte k věcem, kterým nerozumíte. Dokazuje to i fakt, že vlakem nejezdíte. Jediné, co si přeju, aby byla rovnost na obou stranách, ne že zákazník je něco víc a může si dovolit vše bez postihu. Vyberte si, buď se budou trestat zákaznici i dopravci (druhá strana) nebo nikdo. ;-)
Máte chybu v premise, že by měla být absolutní rovnost mezi zákazníkem a pracovníkem poskytovatele služby. To je přece blbost, zákazník nemá pracovněprávní či obdobný vztah s „železnicí“ (netuším pro jakou přesně organizaci pracujete, ale to není podstatné), takže nemá povinnost řídit se pokyny zaměstnavatele, nejednat v rozporu se zájmy zaměstnavatele atd. (§ 38, § 301 ZP), nikdo mu „nesebere prémie“. V zásadě se může jako hovado chovat každý, ale zatímco u zákazníka je následkem překročení jistých mezí jen trestní/přestupková odpovědnost a případně újma na vašich osobnostních právech (jejíž náhrady se budete muset domoci sám), u vás kromě téhož nastupuje i zmíněný vzah k zaměstnavateli.
Zcela konkrétně, pokud vám nějaký hulvát bude na přepážce mimo obvyklé společenské konvence tykat, je to sice neslušné, ale zcela jistě to nedosahuje intenzity přestupku a i případný civilní delikt spočívající v zásahu do vaší důstojnosti je zcela bagatelní a prakticky nežalovatelný. Takže to zkrátka budete muset zkousnout. Pokud oplatíte stejnou mincí a bude to v rozporu s tím, co si představuje zaměstnavatel, není vůbec divné, že na rozdíl od zákazníka ponesete následky. Pokud se vám to nelíbí, můžete si najít jiného zaměstnavatele nebo jinou práci, např. nějakou, jejíž převážnou součástí není kontakt s lidmi. Stejnou situaci, tj. povinnost chovat se k zákazníkům jinak, než jak by si občas zasloužili, a sám být splachovací, řeší miliony jiných zaměstnanců a věřte, že způsoby, jak vyžadované chování regulovat a kontrolovat, jsou v privátním sektoru mnohem drsnější, než v tom polostátním bordelu na železnici. Možná to někdy není úplně fair, ale je to zkrátka součást té práce.
Mezi řádky z vašich vyjádření čtu, že svoji roli nezvládáte, jste frustrovaný z toho, že nemůžete cestující ponižovat, trestat, „dávat jim čubou“ (whatever it means). Neuvažoval jste o kariéře u obecní policie? Myslím, že byste měl skvělé předpoklady.