Kdyby někoho zajímaly prameny a ne novinářské fantazie, odvolací řízení je vedeno u KS v Brně pod zn. 5 To 174/2021 a dovolání u NS pod zn. 5 Tdo 118/2022. Nakrmením do vyhledávačů lze najít texty jednotlivých rozhodnutí.
Prolétnul jsem to jen v rychlosti a rozhodnutí NS mi přijde odfláknuté, ale z hlediska výsledku v pořádku - hraje se primárně o to, zda jde o § 143 v druhém odstavci, tedy je tam porušení "důležité povinnosti uložené podle zákona". NS vcelku logicky smetl argument, že už projetí zákazem aktivovalo přísnější kvalifikaci, protože je třeba hledat nějakou linku mezi účelem porušené povinnosti a následkem, tedy porušené pravidlo by muselo mít jako zamýšlený a nikoliv pouze okrajový účel právě ochranu před tím, co se stalo. Např. omezení rychlosti či zavedení obytné/pěší zóny má chránit chodce před zraněním/smrtí, ale omezení vjezdu mimo dopravní obsluhy sleduje primárně jiné cíle. Tohle v obecné rovině sice není žádné novum, ale i tak mi přijde užitečné, že to NS ve vztahu k dopravním předpisům identifikoval (tedy že ne každé porušení pravidel je v daném smyslu příčinou nehody), ale zejména že nesklouznul k nějakému oslímu můstku, že každý zákaz/omezení provozu v důsledku vede (při dodržování) k nižšímu provozu a tím i k ochraně zdraví/životů.
Slabší už je odůvodnění, proč nemohlo jít o porušení některé obecné povinnosti v § 4 či § 5 ZPPK. To soud sfouknul tak, že porušení povinností, kterých se měla obviněná dopustit podle § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), c), d) zákona o silničním provozu, pak nelze vyhodnotit jako natolik zásadní, aby mohla vést k přísnější právní kvalifikaci. Nemám vůbec rád, když se tyhle neurčité a do značné míry teleologicky formulované povinnosti používají jako klacek, který se vždy najde, chce-li někdo řidiče mlátit. Zrovna v konkrétním případě bych sice řekl, že byl (výjimečně) tento klacek použit správně, ale problém rozsudku je především v tom, že blíže nerozvedeným plácnutím typu "nelze vyhodnotit jako natolik zásadní" k řešení otázky, kdy jde o (relevantní) porušení těchto obecných povinností, nijak nepřispívá. KS spatřoval naplnění přísnější kvalifikace v kumulaci dílčích porušení, pokud se NS nechtěl zabývat tím, zda je či není vinou řidiče, pokud si nastaví sedačku tak, že má z auta horší výhled než z tanku, mohl klidně škrtnout porušení zákazu vjezdu a hodit to podřízenému soudu zpět s tím, aby to líp odůvodnil a znovu rozhodl, jestli to, co mu po zásahu NS zbylo, pořád na 2. odstavec stačí.
Vtipná je i role prokuratury, která podle všeho těžce nese, že se nepodařilo "udělat" i matku, a v dovolání silně kope za řidičku, přitom ale samo NSZ nepodalo dovolání ani v neprospěch zproštěné matky, ani ve prospěch odsouzené řidičky.
Na výsledné řešení to nejspíš nebude mít velký vliv, dá se čekat, že KS zjevné chyby opraví, a následně buď zkusí líp okecat stejné řešení, nebo zkousne překvalifikaci do prvního odstavce, na trestu nemusí měnit nic (maximálně nějak kosmeticky upravit parametry podmínky).