V rozporu s ústavním pořádkem to není, ostatně v trestním právu je individualizace trestu jedním ze základních principů. Problémy jsou spíš charakteru politického a praktického. Už teď je i ve správním trestání osoba pachatele a jeho/její majetkové poměry jedním z nepominutelných kritérií pro stanovení výše trestu. V praxi se to projevuje spíš tím, že je-li k tomuto kritériu přihlédnuto, tak jen vyplyne-li to nějak z řízení (často je zjevné, do jaké sociální třídy zhruba obviněný spadá), než že by se to systematicky zkoumalo.
Praktický problém je v tom, že objem přestupkové agendy je s tou trestní nesrovnatelný a není prostě reálné u každého přestupce stejně detailně jako v trestním řízení zkoumat, jaký je ten správný trest. Další problém je, jak získat věrohodné vstupy, a zda výsledek nechat čistě na správním uvážení úředníků nebo stanovit nějaký rigidní mechanismus (vzorec, tabulky) - obojí by nejspíš byla cesta do pekel.
Politicky je to obtížně průchodné. Když vynecháme specifickou oblast dopravních přestupků, tak drtivou většinu přestupků páchají pachatelé ze spodní části sociálnícho spektra - už teď je velká část pokut prakticky nevymahatelná a princip vázanosti na příjmy/majetek by z toho udělal totální frašku. Konvergovalo by to do stavu, že grázl, který někoho na ulici skope do bezvědomí kvůli tomu, že se na něj dotyčný blbě podíval, dostane s přihlédnutím ke svým poměrům pokutu 200 Kč (TČ to nebyl, protože léčení bylo jen 6 dní) a příslušník střední třídy, který ze svých daní celou tu srandu platí, dostane opět vzhledem ke svým poměrům flastr v řádu desetitisíců za to, že si propadlou občanku vyměnil o měsíc později.
Takže zbývá leda tu vázanost na příjmy/majetek aplikovat jen právě u dopravních přestupků na to zatím nikdo (ani Ťok vohrnutej) nemá koule.