Na malých městech jsem začal testovat metodu pracovně nazvanou PDF-XXL. Spočívá v tom, že dokumenty zasílané úřadu elektronicky mají o něco větší rozměry, než je obvyklé. Např. 75 x 55 cm. Tomu je uzpůsobena velikost fontu a řádkování. 8 pixelů na přečtení textu na obrazovce po použití zvětšení na pár set procent bohatě stačí. Sice se to prý po zmenšení na jednu stránku A4 na běžné tiskárně poměrně špatně tiskne, aniž by se text stal beznadějně nečitelným (či spíše z něj zbyly jen takové tečičky), takže se to nedá založit do spisu, ale říkám si, že když komunikovat s úřadem, tak ať to má formát. Aby se text dobře četl, je třeba dát za každý řádek tři až pět prázdných řádků. Sice se tak dokument obvykle natáhne na více stran, ale jeho čitelnost se výrazně zvýší.
Je nutno rovněž předejít chybám, k nimž by mohlo dojít při rafinovaném pokusu úředníka text z našeho PDF-XXL zkopírovat pomocí Ctrl+A a Ctrl+C. Tomu předejdeme vytištěním dokumentu do PDF, jeho převedení do JPG a následnému převedení JPG do PDF (např. v Linuxu pomocí convert).
Další vylepšení jsou:
1) Použití nevšední kombinace barev. Bílé písmo na černém papíře je velice elegantní a pro konservativní jedince více než vhodné. To, že podání připomíná parte, není nevýhodou - dodává to naší komunikaci s úřadem na vážnosti. Růžová na zelené je ovšem mnohem méně homofobní a neekologická, snad krom toho, že po vytištění pár stránek je potřeba vyměnit dva barevné tonery místo jednoho černého.
2) Použití esteticky hodnotných fontů. Všichni víme, jak těžká je práce na úřadech. Zejména dopravní odbory nestíhají vyřizovat všechny přestupky včas, a tak bylo potřeba prodloužit promlčecí lhůty pro přestupky. Vylepšit den svému úředníkovi a vytrhnout jej z každodenní lopotné rutiny tak můžeme např. sepsáním podání pomocí vhodného captcha fontu. Nemáme-li žádný takový font k disposici, lze použít i některé okrasné fonty, např. Blackadder, Segoe Script či Vivaldi. Jejich drobnou nevýhodou je, že je asi žádný OCR automat (a mnohdy ani adresát) pořádně nepřečte, ale jen z nich srší, s jakou láskou jsme podání připravili a jak jsme si dali záležet.
3) Využití limitů datové schránky. Když už posíláme zprávu úřadu, má to svoji váhu. Váha se v elektronickém světě počítá na byty (čti: bajty). Nedivím se, že např. krajské úřady zamítají odvolání o velikosti 50 kB, jelikož takové podání není hodno vážnosti úřadu. Svoji úctu tak projevíme zvětšením souboru těsně pod (dnes již 20 MB) limit datové schránky (např. pomocí geometry). Soubor se sice bude na úřednickém PC otevírat o něco déle a je možné, že i s jeho tiskem nastanou drobné potíže, alespoň ale budou úřady konečně moci vybavit úředníky pro boj s piráty pořádnými čtyřprocesorovými stroji. V neposlední řadě je třeba podotknout, že systém datových schránek nebyl zadarmo a zvýšení objemu jeho prostřednictvím přenesených dat dodá i tomuto systému na důležitosti.
