Pokud to byly sprdelizovatelné přestupky, tak předpokládám, že je MHMP samostatně neprojednával. Přišla patrně odpusková výzva na každý zvlášť, ale to není v rámci řízení, kdybyste ale udal stejného řidiče, tak by i o přestupcích řidiče mělo být vedeno společné řízení.
Otázka samozřejmě je, zda by se principy souběhu a společného řízení nedaly či dokonce neměly analogicky aplikovat i na odpustek. V praxi se to pochopitelně neděje - snižovalo by to vejvar, navíc by bylo netriviální takovou logiku do automatizovaných systémů přidat, ale jde to otestovat. Stačí mít víc skutků evidentně v souběhu (či dokonce splňující definici pokračování v přestupku, např. pravidelné nesprávné parkování na podobném místě), zaplatit jeden odpustek a přijde-li další odpustek na skutek, který je s tím zaplaceným v souběhu a ideálně o kterém musel SO vědět již v okamžiku odeslání zaplaceného odpustku (a mohl to rovnou řešit společně, ne to schválně dávkovat), tak ten nezaplatit, přiznat řidiče, ale v řízení tvrdit, že i na tento přestupek, o kterém by se jinak vedlo společné řízení, se vztahuje právo na jeho odložení z důvodu úhrady určené částky. Sice si nedělám iluze, že by šance na úspěch byly kdovíjak velké (a samozřejmě by k výhře nedošlo dříve než u soudu), ale za pokus by to stálo.