Standardní průběh: Dutohlavec zjistí, že ho někdo natáčí, vystartuje na něj, nejdřív nějak „lidsky“, např. otázkou Proč mě točíte?, když se mu dostane odpovědi typu mlčení/Protože můžu./Protože se tu mj. i za mé daně evidentně flákáte. tak přitvrdí a vyzve jménem zákona k ukončení natáčení. Výzvu (která bude též zaznamenaná) uposlechnete a interakci s dutohlavem ukončíte. (Varianta - následuje ještě buzerační ztotožnění + lustrace, což strpíte a oplatíte žádostí o potvrzení podle § 109 PolČR.)
Následně na dutohlava podáte stížnost, jednak pro tu věc, pro kterou jste ho začal natáčet, a dále pro nezákonnou výzvu. PČR ji sice formálně nějak zamete pod stůl (shledá nedůvodnou), ale zcela nepochybně v procesu jejího vyřizování dostane dotyčný čočku (za to, že se fláká a hlavně za to, že se u toho nechá nějakým civilem natáčet a přidělává nadřízeným práci).
EDIT: Chcete-li nějaké prameny k nahrávání, tak 1) ústavní zásada legální licence - Čl. 2(4) Ústavy a Čl. 2(3) Listiny, 2) dále § 88 OZ - projevy úřední povahy nepodléhají ochraně a 3) z relevantní judikatury např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 37/2009-94. Ale jak správně poznamenali předřečníci, tohle se hodí až do té fáze stížnosti, rozmlouvat s fízly o paragrafech nemá smysl. Navíc, pokud se naučíte nazpaměť pár paragrafů, tak jste stejně v háji, protože oni vám budou kontrovat, že ze nějakého jiného zákona (typicky PolČR, případně si vymyslí neexistující zákon) plyne něco jiného a když netušíte, zda náhodou nemají pravdu, ztrácíte půdu pod nohama.