Podle článku dotyčný postupoval racionálně, ombudsman byl asi jen do počtu, to by s finanční správou těžko hnulo, podstatné je, že uspěl u správních soudů (včetně NSS, tedy se zjevně FÚ kasal).
TO nedává smysl, a už vůbec ne na bezdůvodné obohacení, to není trestní čin, jen civilní (kvazi)delikt. Problém byl zjevně složitější, patrně se nestalo, že by peníze byly poslány úplně omylem, na neexistující danový účet, ale že účetní (která obsluhuje víc společností) omylem z účtu jedné společnosti zaplatila daň na účet jiné společnosti. To je bohužel mnohem častější jev, než by praxí nedotčený pozorovatel očekával (a vždy mě fascinuje, s jakou lehkostí to účetní čúzy berou, i když jde o částky v řádu milionů). Stane-li se to ve vztahu k soukromým obchodním partnerům, je to sice někdy porod, ale většinou se dá v historicky krátkém čase domluvit vrácení platby (horší je, když se povede něco omylem poslat na účet společnosti ve finančních problémech či dokonce insolvenci). Směrem k FÚ to funguje trochu jinak, protože prostřednictvím daňového řádu si stát zkouší pojistit, aby mu pokud možno co nejméně často zůstal černý Petr v ruce - neboli je-li někde nějaká dlužná daň, je mu jedno, kdo a za jakých okolností mu ji zaplatil, a jak pravil Vladimír Hrubý ve známé pohádce, co peklo schvátí, to už nenavrátí.
Pozitivní na odkazovaném článku je, že i tento systém zjevně má své limity, a nešťastníkovi, kterému účetní projela půl mega, výhru přejme (i když se obávám, že finančně to při započtení nákladů a časové ceny peněz vyšlo někde blízko černé nuly, pokud vůbec).
Autor
Téma: Muž chybně zaslal finančnímu úřadu půl milionu, ten mu je odmítal vrátit (Přečteno 1812 krát)