Tohle už asi rok zkouší, pokud vím, pouze v Brně (když jim KÚ zakázal rozdávat pokuty za parkování výfukem k chodníku). Reakce provozovatele je jednoduchá. Keywords: zákaz donucení k sebeobviňování, Mattinen vs. Finsko.
Provozovatel vozidla může s ohledem na zásadu nemo tentur se ipsum accusare odmítnout aktivní jednání, které by mohlo vést k jeho usvědčení, v případě leasingové společnosti usvědčení ze skutečnosti, že neměla informace o tom, kdo vozidlo v daném čase a místě řídil, přiznáním čehož by porušila ust. § 10 ZPPK. Jedinou spornou otázkou (a na to MMB hřeší) je, zda nedostavení se na výzvu je, či není odmítnutím aktivního jednání. Jenže pokud by se zástupce provozovatele k jednání dostavil a tam sdělil do protokolu, že v dané věci odpírá výpověď, vyšlo by to úplně nastejno, jako když neudělal nic, jen by jej to stálo peníze na dopravu a čas. Takže z prosté logiky vyplývá, že pokuta byla uložena protiprávně (a já osobně bych se s tímhle opravdu nebál jít k soudu).
EDIT: Ještě mne napadá, že správní orgán postupoval ultra vires, pokud požadoval podání nezbytného vysvětlení po právnické osobě, která je zjevně leasingovou společností (ergo lze důvodně předpokládat, že osobu řidiče nezná, byť je to formálně její zákonná povinnost). Takového provozovatele měl SO oslovit s dotazem, kdo je nájemcem vozidla, a teprve po něm by bylo možno v souladu se základními zásadami správního řízení (zejm. zásada hospodárnosti) nezbytné vysvětlení požadovat.