Na jednání hlídky jsem podal na krajské ředitelství následně písemnou stížnost. Ta však byla ve všech bodech odmítnuta, odmítnutí podpořeno pseudoargumentací. Nehledě na to, že PČR odpověděla na stížnost pozdě (60 dnů dle SprŘ místo do 30 dnů dle zákona o PČR.
Mezi
upozorněním podle § 97 PolČR a stížností podle § 175 SprŘ není ostrá hranice. To první slouží k libovolnému upozornění od kohokoliv na cokoliv, to druhé pro stížnost toho, kdo se domnívá, že vůči němu příslušníci PČR nesprávně postupovali v roli správního orgánu, tj. při výkonu nějaké pravomoci na úseku veřejné správy, a není proti tomu jiný prostředek ochrany. Stížnost podle SprŘ je tedy užší - stěžovatel musí být tím nesprávným postupem přímo dotčen (check), musí být policista v roli správního orgánu (check, srov. viz § 124(9) ZPPK) a ve SprŘ není specifický opravný prostředek (check).
Ve vašem případě je volba na vás. Já bych volil § 175 už proto, že na § 97 vám může odpovědět kdokoliv víceméně neformálně, na § 175 půjde o správní akt vydaný jménem útvaru, tj. typicky příslušného krajského ředitelství. A především u § 175 máte formální možnost vyžádat si přešetření vyřízení stížnosti nadřízeným orgánem, tj. obvykle policejním prezidiem - což je patrně to, na co se tu ptáte.
A má otázka zní: co dál? Lze se proti vyřízení stížnosti "odvolávat"? Je na místě žaloba na nazákonnost zásahu? Jinak o nic nejde. Jen se mi nelíbí svévole.
Pozor, výše popsané upozornění i stížnost není prostředek k ochraně vašich práv. Máte právo jen na to být vyrozuměn, ale nikoliv na konkrétní způsob vyřešení (např. na potrestání policistů, náhradu škody ...), nestáváte se účastníkem žádného řízení či podobného procesu. Ani stížnost uznaná za důvodnou vám nezakládá žádná práva sama o sobě, předpokládá se ale, že v takovém případě ten, kdo vyřizuje stížnost, sám nastartuje kroky k nápravě, vznikla-li někomu nějaká újma. V případě buzerace, která nemá žádný trvající dopad, a nedošlo ani ke zdržení podstatně většímu než které by odpovídalo řádné kontrole, kterou je řidič povinen strpět, tak to z 99 % bude vyhodnoceno tak, že dostatečnou satisfakcí za nemateriální újmu bude omluva a ujištění, že toto se stává max. jednou za 5 let.
Pokud k nápravě nestačí stížnost či neformální podnět, tak skutečnými instrumenty na ochranu individuálních práv je zásahová správní žaloba a žaloba na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem po jejím neúspěšném uplatnění podle zákona č. 82/1998 Sb.
Ještě doplňuji, že velkou část argumentace z odpovědi PČR umím rozstřelit zvukovou nahrávkou - ukazuje se, že policisté při vyšetřování stížnosti nemluvili tak úplně pravdu.
To jim naservírujte, vám to sice k ničemu nebude, ale u těch fízlů by mlžení při prošetřování stížnosti mělo být vyhodnoceno minimálně jako kázeňský přestupek.
