na PČR u těch konkrétních dvou, co mne kontrolovali, fungovala taktika "zahlcení" [...]
na úřednici mi zatím fungovalo naopak zase mlčení a pak jako výkřik do tmy nějaký naivní mimózní požadavek po chvíli doplněný nějakým jasným zákonným požadavkem - tyto vzájemně prostřídávat [...]
Nebavit se s policajtem je skutečně téměř bezvýjimečné pravidlo, resp. je to výchozí nastavení, jehož dodržením svoji situaci nezhoršíte a jen velmi velmi vzácně se připravíte o možnost si nějak pomoci. Navíc pokud jsem pochopil z příspěvků, vám mj. jde i o jisté zachování integrity a důstojnosti, což je nepochybně snáze dosažitelné, pokud od policajta přiměřeně otráveně strpíte to, k čemu vás vyzve, ale jinak interakci omezíte na minimum, než budete-li se jej snažit ve stylu „nejmenovaných spoluobčanů“ zahltit.
Samozřejmě jako každé obecné pravidlo, i toto lze někdy porušit, důvody mohou být různé. Zůstaneme-li u těch racionálních, půjde nejčastěji o „damage control“, v extrémní podobě např. ujíždím-li od bankovní loupeže, asi nebudu mít problém uznat a zaplatit blok za rychlost, pokud tím minimalizuji zdržení a možnost pokračování úkonu kontrolou povinné výbavy. Obecně v tomto režimu může jít o odvedení pozornosti, včasné získání informací, využití chyby policajta atp. Jde o vyšší level a neměl by to dělat nikdo, neví-li přesně co a proč dělá a řádně nevyhodnotil možná rizika. Pak nastupují iracionální důvody, tím nejčastějším je jakýsi naučený respekt před autoritou/uniformou - průměrný občan bez přípravy fízlům řekne a přizná i co neví a neudělal a ještě z toho má dobrý pocit, jak se zachoval jako chlap. Jiný typický případ bych kódově označil „nemachruj když nemáš křídla“ - aktér dává fízlovi najevo, že jím pohrdá, a je si částečně vědom svých práv a pravidel hry, ale ve snaze cosi si dokázat to nakonec dopadne neslavně, počínaje poznámkou o "arogantním chování" v úředním záznamu, až po mnohem drsnější eskalaci končící nezřídka obviněním z nějakého TČ. Jde-li o fun factor, lze to zahrát i dobře, ale kdo to umí, nejspíš nepotřebuje tyto rady (a navíc se to velmi rychle omrzí).
Jde-li o posun z terénu do oficiální polohy (správní řízení, soud, procesní úkony TŘ ...), osobně pochybuji o efektivitě vznášení mimózních požadavků, ale tyto procesy jsou natolik variabilní a i osoby reprezentující veřejnou moc natolik různorodé, že nelze prakticky dávat jakákoliv obecná doporučení, každý si musí najít svůj styl.