IZS: To sice jde, ale jsou to 2 různé situace. Buď budu tvrdit, že odpor příkaz zrušil (bez dalšího, bez nutnosti žádat o navrácení v předešlý stav či nějakou jinou úlevu), pak nedává smysl řešit žádost a rozhodnutí. A skutečně je třeba žalovat na nečinnost - obvyklý spor s veřejnou správou spočívá v tom, že tu existuje nějaké rozhodnutí, o kterém žalobce tvrdí, že je nezákonné (ale není spor o tom, že takové rozhodnutí existuje a je v právní moci). U příkazu je ta zvláštnost, že odporem se ruší ex lege (ze zákona, přímo podáním odporu, ne až nějakým rozhodnutím či jiným aktem SO na základě podaného odporu), takže v případě sporu o opožděnost odporu není co žalovat podle § 65 SŘS - buď byl odpor skutečně opožděný, pak je příkaz pravomocný (a žalobu by proti němu sice formálně podat šlo, ale byla by odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků). Nebo byl příkaz zrušen, pak ale neexistující akt nemůže být předmětem žaloby proti rozhodnutí, proto se musí žalovat na nečinnost (alternativně lze nic nedělat, příkaz ignorovat a čekat, až se dostaví výkon či nějaké jiné následky, a bránit se až těmto zásahům, ale tam nebývá účastník v pohodlné pozici - i když jde "jen" o pokutu, musí počítat s tím, že bance, zaměstnavateli atp. přijde exekuční příkaz, pokud by byl ve hře zákaz, jsou sázky ještě vyšší).
Odkazovaný rozsudek popisuje situaci, kdy existuje platný příkaz a podaný odpor, jehož včasnost závisí čistě na rozhodnutí o žádosti o prominutí zmeškání úkonu (tj. bez této žádosti a vyhovění ze strany SO by příkaz byl pravomocný). Pak je finální rozhodnutí o žádosti (tj. zamítnutá žádost a zamítnuté odvolání) žalovatelné. V reálu se ale často žádost o prominutí zmeškání lhůty podává jen "z procesní opatrnosti", tj. tvrdím, že příkaz byl zrušen, ale deklaratorně "pro jistotu" se podá i žádost (ve skutečnosti proto, aby se věcí SO musel zabývat, musel nějak rozhodnout, a měl možnost věc vyřešit a neztratit tvář tím, že vyhoví žádosti). Pokud se ale SO nechytí a žádost zamítne, je třeba si rozmyslet, zda žalovat rozhodnutí o žádosti nebo nečinnost (případně opět z opatrnosti obojí), není to totéž.
Tolik obecně. V konkrétní věci jsem stejně jako většina diskutujících skeptický. V tom poučení je napsané i to, že podaným odporem se příkaz ruší. Chybná zmínka, že má být odpor odůvodněný, je sice vadou řízení, ale určitě ne takovou, aby učinila celý příkaz nicotným. Jde zkusit analogie s § 83 (tj. vada poučení prodlužuje lhůtu na opravný prostředek), nebo právě argumentace opožděností (že chudák účastník scháněl právníka, který by mu napsal to požadované odůvodnění - jenže když nakonec stejně podal blanket, není to kdovíjak silné). Pokud žádost podle očekávání SO1 i SO2 zamítne, budou stále teoreticky dávat smysl obě žaloby ...