I v rámci pragmatismu mi vycházejí varianty a) ignore a b) sdělení, že se mi výzva dostala do ruky až po nařízeném termínu, jako víceméně rovnocenné. Neznám detailně judikaturu, ale co jsem latentně pochytil z doslechu, neexistuje silný argument, díky kterému by se dala bezpečně aplikovat zkratka právo odepřít vysvětlení = právo ignorovat policejní orgán. (Aplikovatelnost I. ÚS 1849/08 analogicky je omezená, jinak se judikatura spíš točí kolem toho, že je povinnost se dostavit, tam si vyslechnout o co jde a co chce orgán vědět, a až na základě toho případně odepřít.)
Takže pokud máte neprůstřelnou verzi, podle které jste povinnost dostavit se zaviněně neporušil, je (v závislosti na přesném obsahu dopisu) možné jít i cestou ignore. Třeba pak budete předveden. Nebo vám bude uložena pořádková pokuta, které by ale neměl být problém se ubránit. No a čím déle se bude orgán zdržovat vaším naháněním či snahou vyděsit pokutami, tím déle mu bude trvat naučit se ty procesní výzvy oznamovat/doručovat tak, aby to fungovalo.
No a až vám konečně něco doručí včas, jde tam buď zajít, nebo si střihnout etudu na téma „Výzva k podání vysvětlení musí být dostatečně konkrétní z hlediska předmětu vysvětlení [...]“ (cit. Šámal a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1932.)
