Perly sviním. Nevím, jaký druh logiky se praktikuje ve vaší vesnici, ale čistě jazykově z věty o Gibraltaru plyne to, že se předpis vztahuje na Gibraltar, o jeho působnosti mimo Gibraltar daný článek neříká nic, ani pozitivně, ani negativně.
Interpretace právních textů sice někdy působí trochu jako černá magie, ale v tomto případě to hravě zvládnete i bez pomazání. Kdyby měl platit váš výklad, že se rozhodnutí vztahuje jen na Gibraltar, nedávala by v něm většina textu smysl, mj. hned počáteční články preambule, které deklarují, že jde o opatření k provedení zásady vzájemného uznávání - kdyby se vztahovalo jen na Gibraltar, těžko by to bylo vzájemné. Ani nemá smysl pokračovat, v tom předpisu není skoro nic, co by s vaší interpretací bylo kompatibilní.
Jak a proč se to tam asi dostalo máte v předchozí odpovědi, ale zřejmě jste ji nedočetl.
A takové zákonné předpisy ?
Tohle ale není právní předpis, se kterým by si musel absolvent vesnické školy Jojoba lámat hlavu. Jde o již opuštěnou formu, tzv. framework decision (zavedeno Amsterdamskou smlouvou), bylo to něco jako směrnice, ale v rámci III. pilíře, ovšem ve výrazně oslabené podobě - bez přímého účinku (ani v případě, že by některý členský stát neimplementoval), bez jakýchkoliv pravomocí Komise (např. nemožnosti žalovat členský stát pro neprovedenou nebo dedostatečnou transpozici) a s jurisdikcí ECJ pouze na bázi opt-in. Ať už v tom textu stojí cokoliv, na Jojobu se nevztahuje, pro něj je podstatná až transpozice, která v případě ČR je začleněna do již zmíněného zákona č. 104/2013 Sb. Aktuálně už se rámcová rozhodnutí nevydávají, od Lisabonské smlouvy se i v rámci bývalého III. pilíře přijímají nařízení a směrnice standardním legislativním procesem.