OK, neřešme ajnštajna, ale modelově pokud komukoliv bude jeho věřitel (či osoba oprávněná věřitele zastupovat, což např. bába na přepážce DP ve věci tuctové přirážky nepochybně je) tvrdit, že pohledávka byla postoupena, nechť si to nechá hodit na papír. Pak je proti původnímu věřiteli chráněný a to dokonce i v situaci, že by novému věřiteli dosud nesplnil. Původní věřitel od okamžiku oznámení může svým jménem pohledávku vymáhat pouze ve dvou situacích - buď pokud na něj pohledávka znovu přešla (či se ukázalo, že ji nikdy nezcizil), to ale musí dlužníkovi nejdřív
prokázat (na rozdíl od původního postoupení, které z pozice cedenta stačilo oznámit, srov. § 1882(1) OZ), nebo pokud tak činí se souhlasem nového věřitele, což ale též musí dlužníkovi
prokázat (srov. § 1886(1) OZ).
Tedy pokud se v daném případě baba spletla a k postoupení nedošlo, dostal se váš známý minimálně dočasně do vcelku luxusní pozice, samozřejmě za předpokladu, že by obsah toho jednání na DP uměl věrohodně prokázat.
Na čemž je mj. vidět, že platná úprava postoupení pohledávky a trojúhelník právních poměrů mezi cedentem, cesionářem a dlužníkem v sobě apriorní znevýhodnění dlužníka nemá. Požadované zostření povinnosti dlužníka informovat je v zásadě zbytečné, už teď je ve velmi silném zájmu starého i nového věřitele, aby byl dlužník bez zbytečného odkladu o postoupení informován a aby tato informace odpovídala skutečnému stavu věci, protože jakákoliv odchylka (neoznámení, vadné oznámení - např. postupník jen tvrdí a neprokazuje, chybné oznámení atp.) znamená problém především pro věřitele. Ostatně ani mě nenapadá, jak byste to chtěl realizovat - z hlediska soukromoprávní metody byste např. mohl účinnost smlouvy o postoupení odložit až do oznámení/prokázání dlužníkovi (tj. absolutně, nikoliv jen relativně), ale tím by se pouze překopaly právní poměry mezi oběma věřiteli, vůči dlužníkovi by se nezměnilo nic. Pak byste samozřejmě mohl tu povinnost pojmout veřejnoprávně a nechat obec, ať každému postupiteli, který do týdne postoupení neoznámí dlužníkovi, napaří pokutu za přestupek (podobně jako jste
zde resp.
zde navrhoval přiměřeně trestat neukázněné řidiče, kteří městským ťukancem způsobují „prošvihnutí kšeftu“), ale to by pravděpodobně znamenalo konec soukromého práva jak jej známe, protože v okamžiku, kdy by něco takového prošlo parlamentem, by 95 % civilistů dostalo infarkt.