Příkaz je zvláštní formou rozhodnutí. Dokonce i dle textu zákona, viz společný nadpis hlavy VI třetí části SprŘ, ale i obsahově - lze jím (při splnění určitých předpokladů) rozhodnout o stejných věcech jako rozhodnutím, nabyde-li právní moci, je to zcela rovnocenný titul jako běžné rozhodnutí. Např. se zcela rutinně o pravomocných příkazech vede přezkumné řízení, a nijak tomu nebrání, že v §§ 94 an. SprŘ se též píše jen o rozhodnutí, nikoliv o příkazu.
Vezmu-li vaše argumenty, tak první vychází z neplatné hypotézy (příkaz často je nadepsán např. Rozhodnutí v příkazním řízení nebo klidně jen Rozhodnutí), že příkaz koncentruje celé řízení do jediného úkonu je jeho definiční vlastnost (a není v rozporu např. s § 36, že neprobíhá seznámení s podklady, § 150 toto přebije jako speciální ustanovení) a z toho vychází i jiný opravný prostředek (právě proto, že příkazu nepředchází řízení, existuje možnost jej ryze formálním úkonem závislým čistě na vůli toho, komu se ukládá povinnost, bez dalšího odstranit).
Nejsme ve sporu, že vydání příkazu jako prvního úkonu v řízení nemůže restartovat promlčecí dobu, ale důvody jsou jiné, než že by příkaz nebyl rozhodnutím. Ostatně kdyby tomu tak bylo, proč by to pak zákonodárce v PřesZ/1990 (ve verzi po zavedení přerušování promlčecí doby) explicitně upravoval?