30kmhcz
Procesní záležitosti => Rozsudky NSS a ÚS => Téma založeno: hh 15 Července 2016, 10:40:49
-
Tak tu máme „konkurenci“ v podání NSS k běžícímu řízení před ÚS - ve věci 6 As 73/2016 byla do databáze NSS vložena tato právní věta:
Ustanovení § 10 odst. 3, resp. § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, o odpovědnosti provozovatele vozidla, založené na objektivní odpovědnosti s možností liberace, za správní delikt spočívající v nezajištění, „aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem“ (např. za neoprávněné zastavení nebo stání), není v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. s čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, konkrétně s ústavní garancí principu presumpce neviny, práva nevypovídat a nebýt nucen k sebeobviňování.
Je čerstvé, anonymizovaný rozsudek v systému ještě není, ale patrně to bude výživné čtení. Stay tuned!
-
Chtelo by to predsedovi NSS a ten co to spachali, poslat nejaky mily darek, ze povysil - napr. vtipny diplom.
burtonbell: Mate audi A6 A8? RZ asi stacit nebude
-
ještě lepší by bylo, kdyby zlé auto předsedy senátu začalo masivně páchat pirátské činy ;)
-
To je pouhá dělostřelecká příprava soudruha soudce zpravodaje Rychetského, pozval si do boje s odpadlíkem vlasovcem z KS Ostrava spojence.
-
Tak rozsudek je na světě a NSS vyslovil:
[22] Na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že nepřehlédl, že Krajský soud v Ostravě navrhl Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky zrušení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu („Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“) pro domnělý rozpor citovaného ustanovení s ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud není návrhem Krajského soudu v Ostravě nijak vázán, krom toho jeho přesvědčení o protiústavnosti citovaného ustanovení vůbec nesdílí, pročež se na Ústavní soud sám neobrací a nevidí ani důvod přerušovat řízení [§ 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s.] a vyčkávat na výsledek řízení před Ústavním soudem sp. zn. Pl. ÚS 15/16. Nutno předeslat, že Krajský soud v Ostravě navrhl zrušit toliko
§ 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Stranou jeho pozornosti zůstala ustanovení § 125f zákona o silničním provozu, jež na § 10 odst. 3 navazují a – ačkoli odkazují na § 10 odst. 3 – mohou být uplatněna nezávisle i v případě, že by snad byl § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu odklizen (ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu totiž doslovně opakuje skutkovou podstatu § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu – srov. „... nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“).
[23] Obsahově – ve stručnosti – nic nebrání zákonodárci, aby určitá spolehlivě zjištěná a bagatelní, avšak společensky škodlivá a začasté frekventovaná jednání (nota bene pokud jde o delikty potenciálně ohrožující či o delikty, jimiž nebyl způsoben žádný, anebo jen nepatrný škodlivý následek v podobě škody na majetku účastníků silničního provozu) dále „dekriminalizoval“ a postihoval je formou správních deliktů přičitatelných (resp. vytýkatelných) provozovatelům vozidel na základě objektivní odpovědnosti. Ta se v nejobecnější rovině opírá o ústavní princip vyjádřený v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod („vlastnictví zavazuje“) a mimo jiné se promítá i do občanskoprávní koncepce objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu z provozu dopravních prostředků (srov. § 2927 a násl. občanského zákoníku), resp. – přeneseně řečeno – může být připodobněna odpovědnosti za volbu osoby, jíž provozovatel své vozidlo svěří (culpa in eligendo). Jakkoli by řízení o odpovědnosti provozovatele vozidla za jeho „špatné parkování“ [neoprávněné stání vozidla – § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu] mohlo na podkladě již zmíněných Engelových kritérií spadat do tzv. trestní větve čl. 6 Úmluvy (přitom Komise pro lidská práva v rozhodnutí Duhs proti Švédsku ze dne 7. prosince 1990, stížnost č. 12995/87, vyjádřila pochybnosti, zda rozhodnutí o pokutě udělené na základě objektivní odpovědnosti dosavadnímu vlastníku vozidla za parkovací přestupek spáchaný nabyvatelem v době, kdy na něj vozidlo ještě nebylo přepsáno, vůbec spadá pod „trestní obvinění“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy), z Úmluvy a ostatně ani z Listiny základních práv a svobod (srov. čl. 40) výslovně neplyne, že by trestání, zejména pak to správní, muselo být bezvýjimečně postaveno jen na odpovědnosti subjektivní, tj. za zavinění. V klasickém trestním právu ve smyslu vnitrostátní klasifikace je to nepochybně pravidlem (nullum crimen sine culpa; nepřímo to plyne i ze zásady presumpce neviny). Avšak v oboru správního trestání se z řady legitimních důvodů výjimečně uplatňuje i odpovědnost za protiprávní výsledek bez ohledu na zavinění, tj. odpovědnost objektivní, případně modifikovaná možností liberace. Takto postavené konstrukce správního trestání připouští i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (nepřímo v podobě rozložení důkazního břemene a zakotvení skutkových či právních domněnek odpovědnosti za protiprávní jednání či stav, srov. rozsudek Salabiaku proti Francii ze dne 7. října 1988, stížnost č. 10519/83, pro další příklady viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1687 s., str. 794-795, viz též citované rozhodnutí Duhs proti Švédsku, jímž byla stížnost registrovaného vlastníka vozidla nakonec odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že presumpce jeho neviny – navzdory absenci individualizovaného rozhodnutí o vině skutečného pachatele za parkovací delikt – dotčena nijak nebyla). V našem právním prostředí se uplatňuje tradičně již od dob c. a k. monarchie a první Československé republiky [viz Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 446 s., str. 297-304, citující dílo J. Pošváře. Nástin správního práva trestního (studie o některých pojmech, zejména o vině). Praha-Brno: Orbis, 1936.]. V širším kontextu, Evropský soud pro lidská práva neshledal porušení čl. 6 Úmluvy, konkrétně práva nevypovídat a nebýt nucen k sebeobviňování, ani v případě rakouské právní úpravy, založené na obdobných principech, která při automatickém zaznamenání překročení povolené rychlosti ukládá provozovatelům vozidel povinnost sdělit osobu řidiče, jejíž nesplnění je samo o sobě stíháno jako samostatný správní delikt (srov. rozsudek Lückhof a Spanner proti Rakousku ze dne 10. ledna 2008, stížnosti č. 5845/00 a 61920/00; viz též rozsudek velkého senátu ve věci obdobné britské právní úpravy O ́Halloran a Francis proti Spojenému Království ze dne 29. června 2007, stížnosti č. 15809/02 a 25624/02).
-
Svet sa v prdel obracia :x
-
NSS vtipně zapomíná na některé detaily zmiňovaných případů, což by samozřejmě stálo za podrobnější rozbor. Třeba tu rakouskou povinnost sdělit řidiče německý soud hodnotí přesně opačně. A tvůrčí osamostatnění § 125f (1) se mi zdá také pozoruhodné. Ale co se divím, že - úkol zněl jasně, NSS to musí jenom dostatečně zamotaně odůvodnit, aby se na ten paskvil mohl následně už jenom odvolávat.
-
Pokud jde o (ne)ústavnost samotné konkrétní konstrukce odpovědnosti provozovatele, tak se uvidí, jak to pojme ÚS a samozřejmě přílišný optimismus není na místě.
Totálně mě ale rozsekala argumentace v [22] duplicitou skutkové podstaty v § 125f. Jednak to je to blbost, soudci NSS by si měli zopakovat teorii práva. V § 10 žádná skutková podstata není, tam je jen norma ukládající provozovateli povinnost, s teleologicky pojatou dispozicí - jelikož v tom není žádný skutek, nemůže tam být ani jeho podstata. Skutková podstata je jen v § 125f(1) a říká, že deliktu se dopustí provozovatel, který cosi nezajistí v rozporu s § 10. Takže když sice nezajistí, aby se řidič jeho vozidla choval dostatečně sluníčkově, ale nebude to v rozporu s § 10 (což po případném odstranění odst. 3 nebude), k naplnění skutkové podstaty nedojde. Hlavně ale, i kdybychom na argumentaci NSS přistoupili a připustili, že delikt dle § 125f je schopen samostatné existence i po zrušení § 10(3), tak by těžko bylo ústavně konformní jej aplikovat poté, co by pro neústavnost byl zrušen § 10(3). Fakt by mě zajímalo, co se panu zpravodaji, zjevnému velikánovi to obojího práva, honí v hlavě, tímhle obíčkem propásl šanci mlčet a zůstat filosofem. Je to o to horší, že u někoho, kdo pracoval dlouhé roky u Ústavního soudu, by se znalost takto elementárních věcí dala předpokládat ...
Nezačneme po vzoru T. Peciny udělovat něco na způsob osla měsíce? http://paragraphos.pecina.cz/search/label/Osel%20m%C4%9Bs%C3%ADce
-
Nezačneme po vzoru T. Peciny udělovat něco na způsob osla měsíce? http://paragraphos.pecina.cz/search/label/Osel%20m%C4%9Bs%C3%ADce
Jsem pro (osel s logem 30? ;) ), vite nekdo, proc Pecinu jeste nikdo nezaloval za ty osly?
-
vite nekdo, proc Pecinu jeste nikdo nezaloval za ty osly?
Patrně proto, že podáním příslušného návrhu by dotyčný nejspíš získaný titul obhájil.
-
Rozsudek v příloze
-
Nezačneme po vzoru T. Peciny udělovat něco na způsob osla měsíce? http://paragraphos.pecina.cz/search/label/Osel%20m%C4%9Bs%C3%ADce
Jsem pro (osel s logem 30? ;) ), vite nekdo, proc Pecinu jeste nikdo nezaloval za ty osly?
https://www.30kmh.cz/index.php?topic=2741.msg26174#msg26174
-
[17] Stěžovatelka neprovozuje své vozidlo jako „firemní“. Lze tak jen dodat, že zatímco fyzická osoba se na základě předchozích zkušeností může svobodně rozhodnout, komu své vozidlo půjčí, zaměstnavatel má z titulu svého postavení vůči zaměstnancům k dispozici nástroje umožňující mu vynucovat dodržování jejich zákonných povinností.
Nevěděl by někdo, kam je tímto mířeno? Jaké konkrétní nástroje může zaměstnavatel užít?
-
Asi nejspíš směřují k těmhletěm pracovním kázním (srážky ze mzdy, vytýkací dopic-propuštění).
-
Nedokáži si představit, že by se např. stání na zákazu stání dalo takto kvalifikovat. Snad ani jízda na červenou ne. Možná nějaké přešlapy za volantem, které mají za následek stíhání pro trestný čin, ale to snad pouze řidiče z povolání - pak zase nejde o sprdel. Pouhé úvahy, nemám své vývody o co opřít.
-
Obecně je to problematické - není asi žádný spor o tom, že si zaměstnavatel může důsledky toho, jak zaměstnanec řídí služební auta, promítnout do pracovněprávního vztahu (neudělá-li to nějakým zjevně excesivním způsobem, jako např. že sebenepatrnější přestupek bude důvodem k výpovědi). Problém je v tom, jak ty přestupky zaměstnanci prokázat, pokud s tím on nesouhlasí - asi by se dalo nějakým vnitřním předpisem stanovit povinnost strpět např. nahrávání veškerého pohybu aut na palubní kameru a pak ty sprdele ověřovat podle tohoto záznamu, ale moc přátelské prostředí na pracovišti by to asi nepřineslo. Nehledě na to, že mít ze všech zaměstnanců fanatické dodržovaže asi taky není úplně výhra ...
-
Obecně je to problematické - není asi žádný spor o tom, že si zaměstnavatel může důsledky toho, jak zaměstnanec řídí služební auta, promítnout do pracovněprávního vztahu (neudělá-li to nějakým zjevně excesivním způsobem, jako např. že sebenepatrnější přestupek bude důvodem k výpovědi). Problém je v tom, jak ty přestupky zaměstnanci prokázat, pokud s tím on nesouhlasí - asi by se dalo nějakým vnitřním předpisem stanovit povinnost strpět např. nahrávání veškerého pohybu aut na palubní kameru a pak ty sprdele ověřovat podle tohoto záznamu, ale moc přátelské prostředí na pracovišti by to asi nepřineslo. Nehledě na to, že mít ze všech zaměstnanců fanatické dodržovaže asi taky není úplně výhra ...
kamera - jen na pokladnu UOOU nebo nejaky zavazny duvod.. jsou na to i judikaty, opet soudci vyblili nejaky zvratek... proste pravidel je uz hodne a vzajemne se krizi a propletaji
prestupek v silnicnim provozu, tezko promitnout do prac, pravniho vztahu (je to 2x trestat za totez), nehlede na to, ze zamestnavatel nema co trestat zamestnance za prestupky, od toho tu mame nezavisle soudy a policii (smene ja vim)...
-
Zaměstnavatel samozřejmě netrestá za přestupek. Ten si vytvoří interní nařízení, směrnici, dodatek k pracovní smlouvě, whatever o tom, že je zaměstnanec povinen dodržovat a bůhví co a v případě, že tak neučiní, se zavazuzuje nechat sankcionovat, což osobně podepíše. No a na základě porušení tohoto ho pak bude zaměstnavatel sankcionovat ve vzájemném vztahu.
-
Zaměstnavatel samozřejmě netrestá za přestupek. Ten si vytvoří interní nařízení, směrnici, dodatek k pracovní smlouvě, whatever o tom, že je zaměstnanec povinen dodržovat a bůhví co a v případě, že tak neučiní, se zavazuzuje nechat sankcionovat, což osobně podepíše. No a na základě porušení tohoto ho pak bude zaměstnavatel sankcionovat ve vzájemném vztahu.
NSS: "zaměstnavatel má z titulu svého postavení vůči zaměstnancům k dispozici nástroje umožňující mu vynucovat dodržování jejich zákonných povinností."
A tímto cárem papíru budiž zaměstnanec dokonalým dodržovačem předpisů jenž vždy vyhodnotí vše na 100% v souladu s právními předpisy, nikdy nepřehlídne dočasnou úpravu schovanou za dodávkou a vždy auto parkuje k chodníku přesně jak je vyznačeno na značce (tedy výfukem k vozovce). A pokud ne, papír byl (dle NSS) špatná volba nástroje.
Zajímá mě jak zaměstnavatel může donutit zaměstnavatele dodržovat předpisy právě z pozice zaměstnavatele. Sankce vůči zaměstnanci je např. v případě minimální mzdy neuskutečnitelná, neboť již není z čeho strhávat.
/edit: vytýkací dopis by mohl teoreticky udělit ve chvíli, kdy je přestupek prokázán ... ale když je celá věc ještě v řešení před spr. orgánem?
-
fu: Právě v tom je ten problém, jak to zaměstnanci zákonným způsobem prokázat. Když si jen někam napíšu, že mu prostě přeúčtuju všechny sprdelní "určené částky" (bez ohledu např. na možné pochybení správního orgánu), tak to úplně v pohodě asi nebude. Patrně jde o obvyklou praxi, ale pouze z toho důvodu, že zaměstnanci jsou ochotni se tomu podrobit dobrovolně, částečně i proto, že faktická moc zaměstnavatele je přecijen o něco vyšší, než co plyne ze ZP. Nicméně v okamžiku, kdy by v tom nějaký zaměstnanec, který nemá co ztratit, případně odbory či podobná havěť začaly šťourat, patrně by to nebyl zaměstnavatel, kdo tahá za delší konec provazu.
Když si bude každé uprdnutí zaměstnance zaměstnavatel monitorovat kamerou, tak zase může mít problémy jiného druhu (což lze částečně kompenzovat tím, že mu s tím prostě každý řidič podepíše souhlas). No a jak 100hoven nikdo moc neví (nápadů je spousta, jejich funkčnost v praxi ukáže až čas, taky je to o nátuře zaměstnavatele, jak moc chce tomuto zhovadilému systému jít na ruku).
Osobně je mi sympatický režim, kdy zaměstnavatel ty určené částky platí, ale důsledky z toho vyvozuje až po překročení nějakého prahu (když bude ve firmě 20 řidičů, každý vygeneruje průměrně 1 odpustek za rok a pouze Venca bude mít něco každý týden, tak asi není úplně nefér, aby to nějak pocítil). Případně systém, kdy má zaměstnanec na výběr, zda za něj bude uhrazena určená částka a jemu stržena ze mzdy (s případným čerpáním nějakého omezeného ročního paušálu na účet zaměstnavatele), nebo bude napráskán, ať si to dořeší sám jak umí.
-
[17] Stěžovatelka neprovozuje své vozidlo jako „firemní“. Lze tak jen dodat, že zatímco fyzická osoba se na základě předchozích zkušeností může svobodně rozhodnout, komu své vozidlo půjčí, zaměstnavatel má z titulu svého postavení vůči zaměstnancům k dispozici nástroje umožňující mu vynucovat dodržování jejich zákonných povinností.
Celý tento odstavec je samozřejmě lež. Zaměstnavatel nemá žádné nástroje, naopak, může být velice snadno zaměstnancem obviněn z šikany. Uvádím kousek textu z mého odvolání (k SO, ne k soudu - to by vypadalo jinak). Je to malinko nesourodé, protože to neuvádím celé, aby mi to pak u soudu někdo nezprasil:
Přes evidentní účelovost i soudy v této souvislosti vyjadřují názor, že nelze-li potrestat viníka, je nutné potrestat alespoň provozovatele vozidla, neboť prý má možnost působit na jiné osoby, vyskytující se v okolí tohoto vozidla, a může tak (na svůj úkor a účinněji než státní správa?) tzv. „zajistit dodržování povinností řidiče a pravidel provozu“. Přitom pokud je provozovatel vozidla zaměstnavatel, nemůže se při současném stavu zákonů na osoby vyskytující se v okolí tohoto vozidla (tj. zaměstnance) ani jen křivě podívat, natož je nějak postihnout bez naprosto průkazně dokazatelných a dokázaných skutečností. Pro odpovědnost zaměstnance za škodu platí podle § 125 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce: „Zaměstnavatel je povinen prokázat zaměstnancovo zavinění s výjimkou případů uvedených v § 176 a 178.“ Tedy pouze v případech specifikovaných v § 176 a 178 zákona č. 65/1965 Sb. není nutné dokazovat zavinění. A pod odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, resp. za ztrátu svěřených předmětů rozhodně nelze podřadit přestupek spáchaný vozidlem zaměstnavatele. Takže tam, kde v případě nepřiznání řidiče selhal stáním orgán se všemi jeho možnostmi vyšetřování a dokazování, má nastoupit zaměstnavatel, a svými minimálními nebo žádnými prostředky prokázat nějaké osobě, že ona spáchala přestupek a pak ji ještě postihnout a přitom se nedopustit porušení zákonných práv této osoby.
....
Nemaje viníka, provozovatel tedy nemůže nikoho postihnout bez porušení zákona. Vyhovující právní forma, jak svěřit zaměstnanci vozidlo tedy zjevně neexistuje a doporučení o užívání vozidla pouze provozovatelem je v případě zaměstnavatele zjevně zcela irelevantní.
....
Jde o účelovou kalkulaci zákonodárce a následně správních orgánů a soudů s „možností“ provozovatele využít obecně nízkého právního povědomí zaměstnanců a řešit tento problém autoritativním jednáním, které nutně obsahuje znaky bossingu, šikany, autoritativního nátlaku nebo jiného nezákonného působení na zaměstnance, a tím naplňuje skutkovou podstatu § 177 odst. 1 TrZ.
-
Zaměstnavatel samozřejmě netrestá za přestupek. Ten si vytvoří interní nařízení, směrnici, dodatek k pracovní smlouvě, whatever o tom, že je zaměstnanec povinen dodržovat a bůhví co a v případě, že tak neučiní, se zavazuzuje nechat sankcionovat, což osobně podepíše. No a na základě porušení tohoto ho pak bude zaměstnavatel sankcionovat ve vzájemném vztahu.
Problém je v tom, že zaměstanec sice může paušálně souhlasit se sankcí, ale takové ujednání nebude platné, protože se prostě nevleze do matinelů daných ZP - více třeba na http://www.kuceralegal.cz/blog/2014/03/06/zmeny-zakoniku-prace-prijate-v-souvislosti-s-ucinnosti-noveho-obcanskeho-zakoniku/
A může být pro zaměstnavatele riziko, že při ukončení pracovního poměru bude chtít zaměstnanec všechny ty peníze zpět (max za tři roky), protože to nebylo v souladu se zákonem. Šanci na zaměstnance na výhru vidím tak někde u 100%.
-
Osobně je mi sympatický režim, kdy zaměstnavatel ty určené částky platí, ale důsledky z toho vyvozuje až po překročení nějakého prahu (když bude ve firmě 20 řidičů, každý vygeneruje průměrně 1 odpustek za rok a pouze Venca bude mít něco každý týden, tak asi není úplně nefér, aby to nějak pocítil). Případně systém, kdy má zaměstnanec na výběr, zda za něj bude uhrazena určená částka a jemu stržena ze mzdy (s případným čerpáním nějakého omezeného ročního paušálu na účet zaměstnavatele), nebo bude napráskán, ať si to dořeší sám jak umí.
Takže Venca nasere fízla (např. tím, že jednou nepodepíše = vlastní zkušenost) a v tu ránu to pocítí jak od zaměstnavatele (který bude fungovat jako proxy / vymhač mezi SO, kam pošle odpustek a řidičem od kterého si to bez keců nebo prokazování vezme), tak druhotně od dalších fízlů (kontroly jednou týdně)? Sympatie k takovéhmu režimu opravdu nesdílím.
edit:// abych uvedl příklad .. dopravní společnost DPD / PPL má vlastní vozový park, řidiči přidělí vozidlo a ten nebude vovce a bude se bránit, když mu za zastavení na blikačkách fízl bude chtít dát 2 kila ... to odmítne a od té doby budou chodit jen výzvy provozovateli (nadřízenému) 1x týdně .. za špatné parkování ...
-
@hh:
- mam za to, ze muze se o to pokusi nahradit skodu, ktera mu vznikla, tusim to bylo 4x nasobek platu max.
- druha vec je, chci po ridici(nebo to nemusi byt ridic) byt u kaose vcas - musim holt platit statni kasu v rozumne mire a prave proto si myslim, ze psrdel byla udelana, aby ti co vydalavaji krmili urednickou havet