Přijde mi to jako užitečné shrnutí, včetně odkazů na prejudikaturu, které jsem doplnil tak, aby směřovaly na veřejně dostupné zdroje.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 8 Afs 214/2020-93:
[14] [...] Jestliže krajský soud odmítl žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., aniž se zabýval tím, zda s ohledem na podstatu žalobních tvrzení není možné využít jiného žalobního (návrhového) typu, odepřel stěžovateli přístup k soudu (viz body 53 až 63 nálezu Ústavního soudu
ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18). O tom, že je na místě využít jiného žalobního typu, měl totiž stěžovatele poučit a vyzvat jej podle § 36 odst. 1 s. ř. s. k podání návrhu na připuštění změny návrhu ve smyslu § 95 o. s. ř. Protože nedodržení soudem stanoveného postupu (nesplnění této výzvy) může mít za následek odmítnutí návrhu, o čemž musí být účastník poučen, musí mít taková výzva formu usnesení (viz rozsudek NSS soudu
ze dne 19. 11. 2020, čj. 8 As 34/2020-100, bod 58). Žalobu by krajský soud mohl odmítnout až v situaci, kdy by stěžovatel na tuto výzvu nereagoval.
[15] Protože krajský soud tímto způsoben nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K této vadě byl Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z moci úřední (§109 odst. 4 s. ř. s.).